Absolventi a krize aneb skutečnost tak černá není

Několik článků z poslední doby na téma zaměstnanosti a absolventů mě opět přimělo k tomu, abych uvedl věci na pravou míru i s ohledem na to, že se mě dané téma přímo týká. Zaměstnanost absolventů má svá specifika a i své specifické problémy a krize se projevuje i v této oblasti – nemá smysl popírat skutečnost, ale je potřeba znát alespoň základní fakta a nenechat se unést pocity.

Na začátku bych chtěl změnit obraz absolventa, jak byste jej mohli vidět – člověk, který právě odpromoval a v absolventském hábitu s diplomem v ruce opouští univerzitní aulu. Omyl – média (a i Úřad práce) označují jako absolventy všechny, kteří v předchozích 2 letech ukončili jakýkoli typ školy, byť by šlo o základní školu nebo učiliště. Pokud Vám zní spojení absolvent učiliště stejně absurdně jako vystudovat základní školu, nebudete asi výjimkou, ale je to bohužel tak (např. v německy mluvících zemích se „studuje“ pouze vysoká škola, ostatní jsou „školáci“, a absolvent je někdo, kdo dokončil VŠ vzdělání. To u nás se s mírnou nadsázkou možná brzy dočkáme absolventů mateřské školy…). Dále se nejedná pouze o absolventy škol, ale skupina se přesně jmenuje „Absolventi a mladiství“ – zveřejněná čísla obsahují lidi, kteří v nedávné době žádnou školu neabsolvovali.

A teď konečně čísla. Celkový počet absolventů bez práce k 30. dubnu byl 20 888 a mladistvých k tomu bylo 5 860. Pokud někdo tato čísla sčítá („absolventů bez práce je 26 748“ apod.), může tak činit, ale dle mého názoru je to nesmysl. Každopádně z tohoto počtu je pouze 2 132 těch, kteří ukončili nějakou formu vysokoškolského vzdělání! Takže ani ne desetina!

Pojďme si ještě osvětlit jedno hledisko, které se týká nezaměstnanosti absolventů. Za (nepracující) studenty platí stát zdravotní pojištění, a pokud člověk nemá stálé zaměstnání v den ukončení studia, musí se registrovat na Úřadu práce právě z toho důvodu, aby si nemusel platit pojištění ze svého. Relativně velký počet studentů - absolventů se tak krátkodobě registruje na „pracáku“, ale těch, kteří jsou bez práce déle než 5 měsíců, je pouze 743 (absolventů VŠ). Na tomto místě se sluší uvést, že každý rok u nás úspěšně ukončí vysokou školu přibližně 60 000 studentů.

K těmto číslům ještě jedno hledisko – ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud člověk během studia nepobere aspoň jednu relevantní pracovní zkušenost v oboru, není něco v pořádku a nelze se divit, že najít práci nebude snadné. Jedná se však o výjimky – dlouhodobě na Úřadu práce je jen přibližně jedno procento absolventů (viz výše). Těchto pár set jedinců je samozřejmě nejvíce slyšet.

Pracovat při škole je normální a maximálně žádoucí. Student bez praxe je ve stejné pozici, jako fotbalista, který chodí celý život jenom na tréninky, ale skutečný zápas nikdy nehrál. Pravděpodobnost, že ho trenér postaví v ligovém zápase, je minimální, a do špatně placených praxí a stáží se studentům po promoci moc nechce. Myslet si: „mám diplom, tak mě musí chtít“, je zásadně špatně.

Závěrem další čísla. Poměr absolventů a mladistvých na celkové nezaměstnanosti byl v červenci 2008 5,5%, v letošním červenci je to 4,4%. Podíl absolventů na nezaměstnaných v krizi klesl, ostatní skupiny obyvatel byly zasaženy více. Pokud někdo tvrdí, že krize doléhá na absolventy obzvlášť tvrdě, nemůže mluvit pravdu – na ostatní skupiny dolehla výrazně více.

Aby čtenáři neměli pocit, že popírám problémy absolventů – nepopírám. Absolutní počet nezaměstnaných absolventů vzrostl o téměř 20 procent za rok, na druhou stranu i počet studentů VŠ roste téměř 10procentním tempem. Studenti bez praxe mají opravdu problém najít práci, ale příčina zdaleka nespočívá pouze v hospodářské krizi. A konečně – krize doléhá i na studenty, ale ne tolik, jako na ostatní skupiny. Že by ta dřina ve škole přece jen k něčemu byla?

Adam Kožela