Ochráníme Vás před nástrahami internetu (i kdybyste nechtěli…)

Prázdniny a léto jsou definitivně u konce, děti už zasedly ve školních lavicích. Na rozdíl od nich poslanci své lavice již téměř opustili a veškerým návrhům zákonů, které nestihli, příp. na poslední schůzi nestihnou projednat, hrozí, že budou historií definitivně zapomenuty. U mnoha z nich to jistě bude velká škoda, neboť se tak připravíme o opravdu vydařené kousky! V mé osobní hitparádě kuriozit na celé čáře vítězí (vedle zákona o významné tržní síle, o kterém jsem již psal a jehož projednání patrně Sněmovna stihne…) senátorský návrh novely loterijního (některými kolegy z praxe bůhvíproč označovaného jako „loterní“) zákona.

Hlavním cílem sledovaným novelou je omezení hazardu. To je jistě chvályhodné. Nepochybuji o dobrých úmyslech autorů, musím však přiznat, že nerozumím, proč je za největšího démona v oblasti loterií považováno právě internetové sázení. Jsem hluboce přesvědčen, že v porovnání se sázením v „kamenných“ provozovnách není rozhodně o nic nebezpečnější, právě naopak. Protože kamenné provozovny sázkových společností a loterijní terminály fakticky umožňují sázet zcela anonymně, navíc bez ověření věku sázejícího, což je zcela na zodpovědnosti obsluhy, pak je dokonce naprosto bez problému možné, aby jeden člověk vsadil a někdo úplně jiný si vyzvedl výhru. Není snad právě toto prostředí jako stvořené pro potenciální obcházení loterijního (nebo snad na tomto místě skutečně vhodněji „loterního“?) zákona, o předpisech proti praní špinavých peněz nemluvě ?

Virtuální sázení na internetu je oproti tomu nevyhnutelně závislé na bezhotovostních platbách. Ty jsou vždy logicky spojeny s identifikací sázejícího, ať už prostřednictvím čísla účtu, či platební karty, z níž učiní vklad. Pochopitelně, i zde je možno zákon obejít a kdokoli může, byť i z nedbalosti, umožnit např. svému nezletilému dítěti vsadit a ze svého účtu, či platební karty zaplatit vklad. Na rozdíl od světa bankovek a mincí je však vždy možno zpětně dohledat detaily platby, včetně spojení s dalšími platbami ze stejného účtu, či karty. Ten, jehož prostředky byly  takto zneužity nezletilcem, tak podezřelou platbu nejpozději na konci měsíce zjistí z výpisu a nemůže se už vymlouvat, že nevěděl, netušil…Bez vůle dospělého si tedy sázekchtivá ratolest nemá šanci vypěstovat závislost.

Internetové sázení je patrně stejně staré jako internet samotný. Existovalo fakticky dávno předtím, než se Ministerstvo financí koncem loňského roku rozhodlo udělit vánoční nadílku v podobě prvních licencí pro sázení na internetu. Troufám si dodat, že bude existovat vždy, zákaz nezákaz. V prostředí globální sítě, která nezná hranic, není nic jednoduššího, než umístit do libovolné země server, na kterém bude sázení provozováno, internetové stránky připravit v jakémkoli myslitelném jazyce a čekat na sázející. Právě toho si byli vědomi autoři novely, když se pokusili o téměř nemožné – cenzurovat internet. Něco podobného funguje v praxi snad jen v jedné vzdálené zemi, na jejíž kontroverzní pověsti nic nezměnilo ani loňské pořádání olympiády. Čeští senátoři mají v úmyslu využít k blokování „závadných“ stránek samotné poskytovatele internetového připojení. Ti by byli povinni aktivně procházet internetové stránky a vybírat – tuto povolíme, tuto ne, tuto ano a tuto ne…Kritériem by navíc bylo u loterií to, zdali se jedná o loterii povolenou výhradně v České republice. Při letmém pohledu do kalendáře je zřejmé, že se, i bez vlajky nad Pražským hradem, nacházíme v Evropské unii (jakýmsi řízením osudu jsme jí dokonce nedávno téměř čtvrt roku předsedali), která je založena na několika základních ekonomických svobodách, jež je možno omezit pouze ve výjimečných případech, jako je např. zájem národní bezpečnosti. Mám důvodnou obavu (a judikatura Evropského soudního dvora je v tomto směru poměrně neúprosná), že budeme chtě nechtě nuceni považovat za platné také loterijní licence udělené polským, španělským, či třeba maltským byrokratem. V tomto bodě tedy příliš nevěřím autorům novely v jejich tvrzení, že novela je plně v souladu s komunitárním právem. Ostatně, uvidíme, jak dopadne nedávno ohlášená arbitráž jisté ostravské sázkové společnosti proti České republice.

Jako ve správné detektivce (a právě jsem jednu velmi dobrou, Soudce a jeho kat Friedricha Dürrenmatta, přečetl) jsem si to nejlepší nechal na závěr. Návrh má v úmyslu zatočit nejen s internetovým sázením, podobně by poskytovatelé internetového připojení měli aktivně vyhledávat (a blokovat) stránky s pornografií a – když už, tak už – i s jakýmkoli jiným „zakázaným“ obsahem (autoři používají formulaci „stránky podporující zakázané služby a činnosti včetně reklamy na ně“). Kdo by byl schopen říci, která stránka obsahuje pouze informace a údaje „legální“ a vyhovující veškerým (!) právním normám a která už nikoli, je ve hvězdách. Osobně tipuji na armádu odborníků všeho druhu a zaměření, vedenou samozřejmě nevyhnutelně týmem právníků – což je právě ta dobrá zpráva na závěr: Pokud by byl návrh v popsané podobě přece jen v některém z příštích volebních období oprášen a schválen, pak my, právníci, budeme mít i v časech ekonomické recese o práci postaráno!

Mgr. Miroslav Uřičař, General Legal Counsel, T-Mobile Czech Republic