Proč mají Poláci blíž k Němcům než k Rusům

Jednašedesát procent Poláků nemá pochyb, že se Sovětský svaz podílel na rozpoutání druhé světové války. Je to jeden z výsledků četných průzkumů, tentokrát z deníku Rzeczpospolita, v němž se Poláci vyjadřují k sedmdesát let starým a vlastně stále živým událostem.

Je zajímavé, že i když se dnes v Gdaňsku sejde dvacet premiérů včetně německé kancléřky Angely Merkelové a ruského premiéra Vladimira Putina, je to právě osoba ruského vládce, která se stala centrem pozornosti vzpomínky na první oficiální výstřely největšího konfliktu v dějinách lidstva.

Je to dáno tím, že během komunistické nadvlády Poláci (stejně jako Češi nebo Pobalťané) nemohli o své minulosti svobodně hovořit a diskutovat třeba s německými sousedy o minulosti. I proto ze zmíněného průzkumu vyplývá, že 65 procent Poláků považuje režim po roce 1945 za další okupaci, nikoli za osvobození.

Legendy jako seriál Čtyři tankisté a pes či kdysi napínavé a dnes už spíš úsměvné příhody polského komunistického rozvědčíka v abwehru kapitána Klosse zůstávají populární. Ale dvacet let trvající svobodná debata a bádání historiků jako by vychýlila kyvadlo na druhou stranu: s Němci, i když se Poláci před nimi mají stále na pozoru, se diskutuje, bádá, cvičí, spolupracuje, obchoduje, vytvářejí společné komise, přátelství, manželství, z hranice je čára na mapě. To vědí třeba u Štětína, kde vylidněné východoněmecké vesnice ožívají díky Polákům. Německé trauma v polské společnosti asi nikdy nezmizí (61 procent Poláků si myslí, že Němci se nyní snaží snížit podíl své země na rozpoutání války). Ale pro zmenšení traumatu se udělalo, co se dalo, vzniká dokonce společná učebnice dějepisu.

To vztah s největším východním sousedem má pro Poláky stále spíš podobu zdi, v níž se jen těžko hledají vrátka, protože pro její překonání je potřeba úsilí z obou stran. A na ruské straně, která odmítá například otevřít archivy, nevidí Poláci náznak ochoty se otevřeně o minulosti bavit.

Polská média spekulují, zda se dnes při projevu v Gdaňsku Vladimir Putin za okupaci ze září 1939 omluví. Všichni jsou spíš skeptičtí, ale zároveň je Polákům jasné, že se vztahům s východním sousedem musejí věnovat stejně náležitě jako k Západu, k němuž se počítají a do jehož struktur se tak rychle a nadšeně po roce 1989 začlenili.

A dramatická, sedmdesát let stará zkušenost jim velí zkoušet možné i nemožné, stejně jako kdysi, když při obraně země útočili kavaleristé proti tankům. Poláci svého východního souseda zkoumají, proklepávají, obchodují s ním, jsou závislí na jeho plynu i ropě. Ale - na rozdíl od Německa - si od něj drží odstup.

Paradoxem dnešních vzpomínkových oslav v Gdaňsku tak je, že ačkoli jako první stříleli Němci a mají na svědomí mnohem víc polských obětí, Poláci mnohem tázavěji a naléhavěji pozorují Rusy.