Krach SkyEurope na vlastní kůži - reportáž psaná na kolejích

Namísto jedné hodiny v letadle strávili přes dvacet hodin ve vlaku, kterým teprve včera dorazili do Prahy. Tady jsou jejich dojmy, zachycené v SMSkách během posledních tří dnů dovolené.

31/8 19:33

Zítra ... jsme chtěli ... letět. Jsou to zločinci. V letadle cestou sem nám děkovali za důvěru a určitě už to věděli! Ale kdo by nechtěl žít ve Středomoří? Dnes spíme a večeříme v útrobách Diokleciánova paláce. Hezky je tu, hezky ...

31/8 22:35

Když se objevily první informace o finančních problémech Sky Europe, měli jsme letenky už koupené. Doufali jsme, že aerolinky ještě chvíli vydrží a celé léto jsme žertovali o tom, že prodloužit si dovolenou u moře nemusí být až tak zlé. Ale jako trosečníky ve Splitu nás humor přešel, hlavně proto,že s sebou máme i čtyři děti, z toho dva novopečené školáky.

1/9 8:04

Zmatené skupiny navýsost naštvaných českých turistů, slzy americké turistky a lakonický světelný nápis cancelled u destinace Praha - to je letiště Split 1. září 2009, kdy padly aerolinky Sky Europe. Američanka Jessica už asi neuvidí zlatou Prahu, naše děti nenastoupí ani zítra školní docházku. Mluvčí aerolinek, které podvedly tisíce lidí, bezostyšně tvrdí, že o cestující je postaráno. Vracíme se spěšně do centra města na vlakové nádraží. Začíná zoufalý boj o jízdenky. Ohlásím se později.

1/9 13:08

Po hodinové frontě na nádraží jsme se konečně dostali k přepážce. Další hodinku trvalo vyřízení jízdenek - vpravdě balkánské tempo. Zaplatili jsme si šest lístků za 16 tisíc korunek a v osm večer vyrazime. Potrvá to 21 hodinek. Ještě že se na nás dostalo. Ostatní to štěstí nemusejí mít..."

1/9 16:21

Vlnu rozčarování vystřídala vlna euforie z neplánovaných radovánek v mořských vlnách na městské písečné pláži ve Splitu. Radost sice trochu kalí pomyšlení na extra výdají (8000 za jízdenku pro jednu rodinu do vlaku Split-Praha) a na dvacet hodin cesty, ale vzal to čert. Práce ani škola neutečou, zato po létu bude brzy veta...  

1/9 22:00

Odjezd vlakem ze Splitu má oproti odletu větší kouzlo: nádraží je narozdíl od letiště umístěno v historickém centru u moře, a člověk tak má možnost rozloučit se s Dalmácií nikoli uprostřed nehostinné periferie, ale podvečerní procházkou ruinami Diokleciánova paláce a po přístavním molu. Ovšem po nástupu do vlaku nás humor a nostalgie opouští: dvě čtyřčlenné rodiny napěchované v rozpáleném lehátkovém kupé pro šest osob. Náhle se ocitáme na Balkáně: v kupé není k hnutí, padáme přes zavazadla, rozjařené děti křičí, podráždění rodiče je pohlavkují, aby pak vděčně zchladili rozpálené hlavy podchlazenou desítkou. Čeká nás dvacet hodin cesty přes Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko a Moravu do rodných Čech.

V ošuntělém kupé uvažujeme o tom, zdali by nebylo lepší investovat do kvalitní a ekologické vlakové dopravy. Cesty po Evropě by se tak jistě daly realizovat. Čas nízkonakládových aerolinek zdá se končí. Soudě podle našeho vlaku (vezou nás domů České dráhy) ale sotva budeme zemí, která dokáže evropskou železniční dopravu pozvednout. Naše rychlíky jsou vpravdě balkánské.

2/9 8:52

Žoviální stevard, který měl na svědomí podchlazené pivo, nám hned po ránu spílá za zavazadla v uličce. A nakvašeně dodává, že podle předpisu KC I/1 nás měl správně vzbudit v šest ráno a vybrat si od nás ložní prádlo složené do komínků. Jaký to lidumil! A teplota se měřit nebude? Na oplátku se ptáme, proč je stále zamčena jedna z toalet. Pan KC I/1 koktá cosi o tom, že chtěl hajzlík uchránit před nájezdy pasažérů ze sousedního vagónu. Ten lhář! Očividně si šetřil pojízdný prevét pro sebe. Kdy už opustíme Balkán? Asi ne jen tak, protože chorvatský celník nám bezostyšně tyká.

2/9 12:20

Se slizským stevardem, který nás strašil předpotopními předpisy a přitom sám vesele pokuřoval s kolegou z okna v kompletně nekuřáckém vagónu, jsme uzavřeli příměří poté, co nám dal k dispozici uvolněné kupé. Rodiny se rozdělily, emoce rozředily, pocity klaustrofobie opadly. Jen otrava z úmorné jízdy v nesnesitelném vedru trvá. Mimochodem, slovo "úmorný" znamená v chorvatštině "unavený", pokud jsme správně pochopili. Jak případné. Blížíme se k slovenské hranici a myslíme na to, jak v Čechách začal civilní poprázdninový život. Zatím bez nás. Ale už "jen" šest hodin a zapojíme se též.

2/9 13:57

Hlavní nádraží Bratislava. Vzpomínáme na dva Slováky, Jana a Iva, které jsme potkali na chorvatském ostrově Lastovo, kde jsme svou idylickou dovolenku s dramatickým koncem trávili. U chorvatského piva Ožujsko jsme na Lastovu s bývalými krajany pozorovali místní krásně opálené vlaštovičky a vzpomínali na časy bývalé federace a Pionierskej laštovičky. Jano s Ivom měli odlétat o týden později než my, také se Sky Europe. Alespoň mají víc času na přemýšlení, jak se z Jadranu dostat. Kdyby jeli vlakem Jadran s námi, už by teď byli doma. Nás však čekají ještě čtyři hodiny kodrcání po kolejích

2/9 15:38

Za řekou Moravou začínají Čechy. Konečně! Vítá nás podmračené nebe. Včerejší rozpálená splitská pláž se zdá být vzdálena několik světelných let. A přitom je to jen 800 kilometrů a 17 hodin jízdy vlakem. Vinorodá Morava se obává příchodu dešťů. Toho se v Chorvatsku bát nemusejí. Kdy se tam zas podíváme? A kdy se dostaneme domů? Chodbičkou právě procházejí dva ajznboňáci: "Asi mu to lehlo. Zřejmě spadl řemen." Už nás nic nepřekvapí. Naštěstí se po chvilce opět rozjíždíme. Ale řemen budeme po této anabázi asi chvíli nahazovat i my.

2/9 18:15

Na nádraží Pardubice
vím jistě, že nikdy více
se Sky Europe nepoletím
ať už s dětmi či bez dětí

Na nádraží Kolín
vousy už si holím
zásuvka však nefunguje
snad i dráha nekrachuje?

Na nádraží Praha
říci se však zdráhám
že to byla cesta šťastná
leč vím jistě - byla mastná

Pan průvodčí v teplácích
v uličce se kymácí
vlak dovedl ze Splitu
uličku má nezblitu

Konec reportáže psané na kolejích. Dobrodošli!