Neoprávněné krácení osobního hodnocení

K uvedenému nároku na osobní ohodnocení zaměstnance není možné se s určitostí vyjádřit bez předchozího seznámení se s pracovní smlouvou takového zaměstnance, s vnitřními předpisy zaměstnavatele a s odůvodněním rozhodnutí zaměstnavatele o nepřiznání uvedené složky mzdy. Pokud je v pracovní smlouvě zaměstnance sjednáno, že osobní ohodnocení je nenárokovou složkou mzdy, o jejímž přiznání rozhoduje zaměstnavatel, přičemž pomocná kritéria stanoví vnitřní předpis, je zaměstnavatel oprávněn bez dalšího nárok na tuto pohyblivou složku mzdy zaměstnanci nepřiznat. Pokud je ale sjednáno, že se jedná o složku mzdy, na kterou vzniká nárok na základě splnění podmínek daných vnitřním předpisem, má zaměstnanec na tuto složku po splnění veškerých podmínek nárok a zaměstnavatel jednostranně rozhoduje o tom, zda byly podmínky splněny a v jaké míře a zda tedy tuto pohyblivou složku mzdy zaměstnanci přizná a v jaké výši. Pracovník, který o přiznání osobního ohodnocení zaměstnanci rozhoduje by měl posuzovat splnění podmínek pro přiznání nároku dle kritérií uvedených ve vnitřním předpisu. Pokud jsou tyto podmínky stanoveny obecnými pojmy jako pracovní výsledek a pracovní nasazení, je pak pro zaměstnavatele samozřejmě snazší pod ně podřadit jakýkoliv důvod nepřiznání osobní složky zaměstnanci. Pokud zaměstnavatel osobní ohodnocení zaměstnanci nepřiznal v souladu s vnitřním předpisem zaměstnavatele, domnívám se, že není jeho povinnost tento fakt písemně zaměstnanci oznamovat, nicméně zaměstnanec má samozřejmě právo důvody zaměstnavatele znát, proto bych takovému zaměstnanci doporučila písemně zaměstnavatele vyzvat ke sdělení důvodů krácení/nepřiznání osobního ohodnocení, a pokud po takovém vyjádření zaměstnavatele bude mít zaměstnanec pochybnosti o správnosti zaměstnavatelova postupu, doporučila bych mu obrátit se na právníka či projednat věc s příslušným inspektorátem práce.