Kam směřuje český dluh?

Schodek nebude 230 miliard ale jen 163 miliard. Rozpočet na příští rok zachráněn. Ale kdeže. Pacienta převezli z ARO na JIP, zítra nezemře ale stále je ve vážném stavu. Lopotné přijetí balíčku představuje pouze roční odklad skutečného řešení problému.

Dluh vládního sektoru loni činil 29 procent HDP. Letos dosáhne cyklicky očištěné primární saldo veřejného sektoru 3 procent HDP po loňských 1,8 procenta HDP (primární saldo nezahrnuje náklady na dluhovou službu). Po přijetí redukčního balíčku stejný ukazatel dosáhne příští rok 2,3 procenta HDP. Kam směřuje zadlužení České republiky? Relace dluhu a HDP konverguje k určité hodnotě vždy, když tempo růstu nominálního HDP převyšuje úroky placené z vládního dluhu. Následující tabulka ukazuje, kam bude směřovat dluh vládního sektoru pro různé hodnoty primárního rozpočtového salda a úroků placených z vládního dluhu. Dalšími předpoklady je růst potenciálního výstupu o 3 procenta a inflace na úrovni 2 procent.

Za předpokladu (buďme při pátku optimisté), že se primární saldo vrátí na 2 procenta HDP, konverguje dluh vládního sektoru téměř ke 200 procent HDP. To není málo. Naopak, příliš. Při takové výši dluhu by patrně došlo i ke zvýšení rizikové prémie a požadovaných výnosů u státních dluhopisů, nákladů na dluhovou službu a tedy i výše dluhu vládního sektoru.

Pokud bychom chtěli udržet dluh na 30 procentech HDP, museli bychom snížit primární rozpočtové saldo na 0,3 procenta HDP. Abychom se udrželi s dluhem alespoň pod 60 procenty HDP, které nám dávají možnost uvažovat o přijetí eura, muselo by se primární saldo snížit na 0,6 procenta HDP. Pokud pro nyní dohodnutý soubor opatření použijeme slovo balíček, potom rozpočtová reforma, která nás teprve čeká, bude muset být pořádný balík.