Škola jako business

Soukromé školy všude ve světě představují synonymum kvality. Mít dítě na soukromé škole znamená zajistit mu kvalitnější vzdělání než na škole státní. V České republice existují na soukromé školy dva názory – první zastává tvrzení, že soukromé školy zajistí kvalitnější vzdělání než škola státní, druhý pak tvrdí, že soukromá škola sbírá odpadlíky nebo uchazeče, kteří neuspěli u přijímacích zkoušek na státní školu, a nechá je studium absolvovat, protože nemohou vyhodit platícího žáka. Není mým cílem zde posuzovat správnost těchto pohledů a spokojím se s tvrzením, že ve finále rozhoduje postoj učitele a žáka ke svým rolím. Dobrý učitel dokáže kvalitně předávat vědomosti a pilný žák je ochoten tyto informace přijímat, zpracovat a uchovat. Pokud není tato podmínka splněna, je jedno o jakém typu školy hovoříme.

Co ovšem soukromé školy přinesly, je výrazná diverzita oborů, předmětů a systémů vzdělávání. Nad školními osnovami bdí státní akreditační komise, která uděluje nebo odebírá právo škole vyučovat a usměrňuje obsah učebních programů. Z hlediska obsahu našeho článku je důležitý fakt, že soukromá škola se chová jako podnikatelský subjekt, je tedy ovlivněna poptávkou trhu a upravuje svou nabídku v souladu s touto poptávku. Nabízí tedy častěji obory zaměřené na obchod, management, administrativu, tedy obory odvádějící potenciální žáky od tvorby hmatatelných hodnot. Finální stav bývá často takový, že obory Podnikání, Obchodník, Management jsou více zaplněny než obory praktické, které mnohdy pro nezájem nejsou ani otevřeny. Z toho však nelze vinit školy samotné, neboť poskytují dostatečně pestrý výběr studijních oborů. Finální volba oboru je na žácích samotných a často i jejich rodičích.
Jiná věc je studium podnikatelské nadstavby poté, co se žák vyučí. Toto minimum je nutné pro zahájení činnosti živnosti nebo drobného podnikání, které by mělo být více podporováno.

Nízká flexibilita státního školství

Na konferenci Kariéra 2008+ hovořil pan David Arkless, viceprezident společnosti Manpower, o nutnosti vzdělávacího systému pružně reagovat na potřeby světové ekonomiky a nároků na pracovní síly. Svá slova podpořil jasnými fakty o nedostatku specialistů ve výrobní sféře a o druzích vzdělávacích programů ve školách. Bylo zajímavé zjistit, že v průběhu ekonomické konjunktury docházelo k otevírání stejných studijních oborů jako před ní a dnes, v období recese nalézáme ve školách stejné obory.

Co z toho plyne? Naše společnost je závislá na výsledcích práce občanů, ale školní systém nedokáže ovlivňovat profesní složení pracující populace v souladu s jejími potřebami. Samozřejmě nelze lidi nutit k výběru profese, ale pomocí investic do propagace a osvěty  lze získat žáky pro studiu v oborech, o kterých dříve neuvažovali. Ukažme mladým lidem, jak dnes vypadají moderní provozy a výrobní technologie, dokažme jim, že právě manuální práce je ta, která vytváří hodnoty. Pro dosažení tohoto cíle je nutné lépe propojit školní výuku s praxí, čehož nedostatek je největší slabina dnešního školství. Role učitele je připravit žáka k výkonu povolání či podnikání, ne pouze předat teoretické informace. Firmy na druhé straně si musí uvědomit, že je potřeba větší angažovanosti ve společnosti a podpora škol praktickou výukou že patří k činnostem nejjednodušším, ze kterých budou mít přínos všichni.

Jak tedy dál?

Rok 2009 přinesl v oblasti zaměstnanosti dramatickou změnu. Ukázalo se, že jako národ obchodníků a manažerů nemůžeme existovat, a cítím počátek obratu k lepšímu. V září nastoupilo do učebních oborů více žáků než v předchozích letech. Snad si lidé uvědomují, že vzdušné zámky, ve kterých jsme bydleli poslední roky, byly snem a snaha prodat nadhodnocené produkty nikam nevede. Doufejme, že si vezmeme z uplynulé doby ponaučení a uvědomíme si, co cenu má a co ne. Přejme si, aby i náš stát věnoval více peněz na rozumné směřování mladé generace místo následných výdajů na záchranné balíčky. Vždyť ve finále nemůže vydat více, než mu my, občané přineseme, takže to bude dobrá investice.

Marek Sedláček vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity v Hradci Králové. Pracoval na vedoucích pozicích ve společnosti Adecco a Manpower, od počátku roku 2009 vede vlastní společnost Viveka s.r.o.

Viveka s.r.o. je společnost podnikající v oblasti personálních služeb. Kromě recruitmentu a flexibilního zaměstnávání se zabývá tvorbou a realizací systémových řešení v oblasti lidských zdrojů jako například projekty na úsporu nákladů v oblasti HR, snižování fluktuace, personální audit, testování a rozvoj zaměstnanců.