Nedávné zprávy o vlně zaměstnaneckých sebevražd ve Francii mohou posloužit také jako extrémní potvrzení faktu, že krize se mnohdy projevila i na přitvrzení poměrů na pracovištích. Snad nebudu přehnaným optimistou, když řeknu, že situace dospěje takhle daleko jen výjimečně. Nejeden šéf se však teď možná opravdu zamyslel, zda má jeho firma dobře nastavené pracovní prostředí.
Všichni chceme maximalizovat zisk a je normální, že cesta k tomuto cíli bývá plná překážek. Ty ožehavé často pocházejí zevnitř firmy. Pokud lídr nepodcení psychologickou stránku věci, dá se mnohým problémům vyhnout. Základní otázka zní - jak najít rovnováhu mezi tím, aby bylo pracovní prostředí příjemné a lidé neměli pocit, že jsou pod tlakem, a současně nebylo příliš měkké a netolerovalo lenost.
Nechci, aby to znělo jako z učebnice, ale i ze zkušenosti naší firmy bych jmenoval několik pravidel: dávat lidem náročné, ale realistické cíle. Poskytovat zpětnou vazbu - minimálně dvakrát do roka. Důležité je dávat lidem prostor pro další rozvoj a kariérní postup. Když je problém s výkonností nebo výsledky práce, je třeba o tom mluvit, identifikovat příčiny a dát šanci na zlepšení. Pokud to ale nikam nevede, je lepší se rozejít.
Výše uvedené samozřejmě zní spíše jako ideální stav. Recese už prověřila schopnost firem vypořádat se s nepříjemnými kroky, na které jsme v letech zdánlivě nekonečného růstu nebyli zvyklí. S čím zápasíme nejvíc, je schopnost vedoucích pracovníků dávat otevřeně zpětnou vazbu. Je snadné říct prostě "děláš dobrou práci".
Když se potom ukáže, že tržby jdou dolů a musí se snižovat počty pracovníků a prstem se ukáže i na "dobrého" zaměstnance, může to být pro dotyčného člověka šok. Trpký pocit pak zůstane i mezi ostatními. Správně by se mělo říct: "Děláš většinou dobrou práci, toto se ti daří, ale tady musíš přidat, protože celkově patříš ke spodním 30 % v hodnocení." Pak už je snazší říci, je nám líto, musíme snížit stavy o 15 % a vždyť jsme ti přece před šesti měsíci řekli, že patříš k těm slabším a moc se to nevylepšilo.
Asi nejdůležitější je, aby vůle k otevřenosti a férovosti procházela celkovou firemní kulturou. Když jsou lidé otevření, politikaření a intriky se netolerují a i s těmi, kteří nepatří ke špičce, se zachází slušně, pak se i nepříjemné situace řeší lépe. Musí-li někdo odejít, měl by odcházet s pocitem, že ví proč. Když někdo není povýšen anebo je mu snížen plat, musí vědět, co má udělat pro to, aby se to změnilo.
Sám jsem musel už několikrát dát sbohem někomu, kdo sice podával dobré pracovní výkony, ale k tomu intrikoval, pomlouval a rozeštvával lidi. To prostě není tolerovatelné a i ten nejlepší pracovní výkon není dostačující, protože takový člověk vám může úplně rozvrátit atmosféru ve firmě.
Text vyšel také v HN
