Pracovní právo a evidence docházky

Dle ustanovení § 96 Zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci jednak odpracované pracovní doby, práce přesčas, další dohodnuté práce přesčas, noční práce, doby v době pracovní pohotovosti, a jednak doby pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel.

Dle zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jsou zaměstnavatelé povinni uschovávat mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění, včetně údajů o náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání), které vyplácí, a vystavuje občanům potvrzení o době a důvodu poskytování těchto náhrad a o výši těchto náhrad vyplacených v jednotlivých kalendářních letech, a údajů o zvláštním příspěvku horníkům, který vyplácela před rokem 1996, a vystavuje potvrzení občanům o době poskytování příspěvku a o výši příspěvku vyplaceného v jednotlivých kalendářních letech, po dobu 30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají, a jde-li o mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění vedené pro poživatele starobního důchodu, po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají, pokud zvláštní právní předpis nestanoví pro záznamy, které mají charakter účetních záznamů, delší uschovací dobu. Za záznamy o těchto skutečnostech se vždy považují doklady o druhu, vzniku a skončení pracovního vztahu, záznamy o pracovních úrazech a o nemocech z povolání a záznamy o evidenci pracovní doby včetně doby pracovního volna bez náhrady příjmu.

Archivační doba ale může být i delší, pokud tak stanoví vnitřní předpis zaměstnavatele.