Co bylo špatně na velociraptorech z Jurského parku?

O tématu Jurského parku jsem se na blogu rozepsal již mnohokrát (viz například http://dinosaurus.bloguje.cz/745109-paleontologicke-omyly-v-jurskem-parku.php nebo http://dinosaurus.bloguje.cz/730453-15-let-od-ceske-premiery-jurskeho-parku.php). V prvním z odkazů jsem se navíc zaměřoval na chyby a omyly, které se pojí s tímto jinak bezpochyby geniálním snímkem. Přestože film již do značné míry postihoval nový pohled na dinosaury a prezentoval je jako rychlá a agilní zvířata (většinou to dokonce i trochu přeháněl), neobešlo se zobrazení geneticky znovuoživených tvorů bez újmy na vědecké korektnosti. Nejhůře z toho vyšel srpodrápý zabiják velociraptor, těsně následovaný spodnojurským teropodem dilofosaurem. Ve filmu byl tento dravec jedním z nejzajímavějších a nejpůsobivějších obyvatel parku a divákům se jistě vryl hluboko do paměti. Jak by také ne? Přesně takhle totiž velociraptor vypadal! Skutečně? Vlastně - ne, ani náhodou...

Filmový "raptor" se totiž z mnoha hledisek svému svrchnokřídovému jmenovci příliš nepodobal. Za některé z níže jmenovaných chyb je nejspíš odpovědný sám filmový mág Spielberg a jeho štáb, za některé již nedávno zesnulý autor Michael Crichton a za jiné zase obecný stav znalostí v dané době (film byl natáčen v roce 1992). Pojďme si tedy zmíněné nesrovnalosti krátce přiblížit.

1.) Celkový vzhled a tvar těla - filmový velociraptor měl zcela jiný tvar těla a hlavy než skutečný velociraptor. Zatímco u druhu V. mongoliensis byla hlava relativně dlouhá a štíhlá, filmový protějšek měl lebku poměrně vysokou a masivní. To odpovídá spíše pravé předloze filmového raptora – severoamerickému druhu Deinonychus antirrhopus, popsanému před 40 lety legendárním Johnem H. Ostromem. V době natáčení filmu razili někteří paleontologové (především Gregory S. Paul) myšlenku, že deinonychus je ve skutečnosti jen druhem dříve popsaného rodu velociraptor (jako V. antirrhopus). Crichton a po něm i Spielberg tuto myšlenku přijali a v knize je dokonce i krátce zmíněna. Chybou je však doslovná zmínka o druhu V. mongoliensis při vykopávkách v Montaně (neboť tento i novější druh V. osmolskae, popsaný vloni, jsou známé pouze z Mongolska). Řazení deinonycha do rodu velociraptor už bylo navíc opuštěno a dnes není obecně uznáváno. Neodpovídá také proporcionální velikost očí a některé další detaily především na hlavě a ocasní části těla.

2.) Poloha a hybnost předních končetin – velociraptoři ve filmu předvádí různé pozoruhodné kousky, například dokážou otáčet svými dlaňovými částmi předních končetin. Dokážou to navíc do té míry, že mohou otevírat dveře uchopením kliky. To je však naprostý nesmysl, který by u skutečného dromeosaurida nebyl možný – jejich loketní a pažní kosti nebyly pro takový pohyb anatomicky uspořádány. Ve skutečnosti byly "dlaně" jejich rukou otočeny k sobě v relativně fixované poloze, asi jako u tleskajícího člověka.

3.) Celková velikost – tento aspekt opět souvisí s předlohou v podobě deinonycha. Tomu odpovídá filmový raptor i velikostně, narozdíl od svého reálného asijského jmenovce. Velociraptor mongoliensis byl totiž mnohem menší a křehčeji stavěný teropodní dinosaurus. Filmoví raptoři dosahovali délky asi 3-4 metry a hmotnosti kolem 80 kilogramů, což skutečně odpovídá deinonychovi. Oproti tomu velociraptor byl v dospělosti dlouhý jen 1,8 až 2,1 metru a vážil pouze nějakých 20 kilogramů. Jeho tělo bylo stejně veliké, jako například tělo dnešního krocana. Polovinu délky totiž tvořil dlouhý ocas, vyvažující přední část těla.

4.) Rychlost pohybu – velociraptoři byli nejspíš poměrně hbitými predátory, schopnými běžet rychle na kratší vzdálenost. Rozhodně však nešlo o zvířecí sprintery, schopné soupeřit s dnešním gepardem. Michael Crichton ústy románového lovce Roberta Muldoona opravdu přisuzuje raptorům rychlost až 100 km/h, což je pochopitelně naprostý nesmysl. Ostatně proporce zadních končetin dromeosauridů ani neumožňovaly extrémně rychlý běh, sloužily spíše k mohutným odrazům a přepadům kořisti ze zálohy. Podle studie britských paleontologů P. Manninga a W. Sellerse z roku 2007 dokázal velociraptor vyvinout rychlost až 10,8 m/s, tedy 38,9 km/h. Hranice 40 km/h byla pro většinu těchto dinosaurů zřejmě limitem jejich rychlostní výkonnosti.

5.) Inteligence – podobně přemrštěným atributem filmových raptorů byla jejich učenlivost a inteligence. Crichton opět Muldoonovými ústy ohromuje čtenáře, když velociraptory přirovnává k šimpanzům nebo delfínům. "Jsou chytří...když se jim díváte do očí, můžete pozorovat, jak přemýšlí", zazní například v knižní předloze i filmu. Raptoři zde skutečně používají složité lovecké taktiky, mají velmi dobře vyvinutý cit pro kooperaci a dorozumívají se hrdelními zvuky. Dveře otevírají za kliku, poklepávají si znuděně zabijáckým drápem a kdo ví, co ještě. Skutečnost je však poněkud méně fascinující – velociraptoři sice patřili k dinosaurům s relativně největším mozkem v poměru k velikosti těla, přesto však nebyli o mnoho chytřejší, než například dnešní vrabec nebo spíše velké kočkovité šelmy. Na poměry druhohorního světa to jistě nebylo málo, v současných ekosystémech by však velociraptor rozhodně nijak výrazně nevyčníval.

6.) Tělesný pokryv – v době natáčení filmu ještě nebyl znám ani jeden z dnes již proslulých "opeřených dinosaurů" z čínského Liao-ningu (první byl popsán až v říjnu roku 1996). Pernatý pokryv těla se sice již tehdy předpokládal, ne však v takovém rozsahu, jako dnes. První opeřený dromeosaurid (příslušník stejné čeledi jako velociraptor) byl pod jménem Microraptor popsán roku 2000. Již po tomto objevu se začalo předpokládat, že všichni "srpodrápí" teropodi byli primárně opeření, pro fosílie mimo Liao-ning však jakékoliv doklady o možném opeření chyběly. To platilo až do září roku 2007, kdy byly na fosilní kosti přední končetiny velociraptora z Mongolska objeveny jakési podivné hrbolky. Ty byly později identifikovány jako pozůstatky po ukotvení výrazných per, jejichž funkce byla zřejmě signalizační. Raptoři ve filmu sice měli ptáky poněkud připomínat (evoluční souvislosti mezi dinosaury a jejich létajícími potomky je v knize věnováno mnoho pasáží), opeření však nikdy nebyli. Až ve třetím, bohužel nejméně povedeném "parku", byli raptoři vybaveni jakýmisi podivnými hřebínky na hlavách, ty však filmové tvory od skutečných dinosaurů ještě více vzhledově vzdalují.

Ve výčtu nesrovnalostí by šlo samozřejmě ještě pokračovat. Jako většina dinosauřích obyvatel Jurského parku i velociraptor pocházel z období pozdější křídy, nikoliv z jury (žil asi před 75-71 miliony let). Obýval navíc prostředí spíše polopouštní než pralesní, podobná filmové přírodě na havajských ostrovech. Konečně ani gregarické (smečkové) chování nebylo zatím u tohoto rodu bezpečně prokázáno. Na druhou stranu je téměř nepochybné, že velociraptor i přes svou malou velikost představoval skutečně nebezpečného lovce, schopného zabít i mnohem těžší kořist (jak dokazuje objev polsko-mongolské expedice z roku 1971, viz můj březnový článek http://dinosaurus.bloguje.cz/770559-dinosauri-zamrzli-v-case.php). Ať už se tedy filmoví raptoři liší od své reálné předlohy jakkoliv, jedno zůstává jisté: Spielbergův snímek dokázal mistrným způsobem okouzlit milionové davy návštěvníků kin a zprostředkoval jim tak alespoň část oné fascinace, kterou pociťují paleontologové při objevování dinosauřích fosílií již bezmála 190 let. © Vladimír Socha, 27. 10. 2009

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Velociraptor

http://en.wikipedia.org/wiki/Jurassic_Park

http://en.wikipedia.org/wiki/Biological_issues_in_Jurassic_Park

Původní článek na http://dinosaurus.bloguje.cz/818735-co-bylo-spatne-na-velociraptorech-z-jurskeho-parku.php