Distribuce musí dostat "pravidla hry"

Pro rezort financí není spolupráce s trhem nic nového, konzultace konkrétních návrhů regulace ať s širší veřejností, anebo v užší skupině jen se zástupci finančního trhu, jsou běžnou praxí.

Nicméně pro tuto iniciativu, která má nastavit nové podmínky pro distribuci na celém finančním trhu, jsme zvolili trochu odlišný formát, kdy s trhem pracujeme již ve fázi prvního draftování pravidel, tedy před veřejnou konzultací.

Od tohoto kroku jsme si slibovali aktivnější zapojení industrie. Mimochodem po odborné diskusi již od prvopočátku prací volala i většina respondentů naší veřejné konzultace ke standardům odbornosti. Navíc pokud se všechny strany shodnou na podobě řešení a budou s nimi ztotožněny, ušetříme si tím řadu problémů v budoucnu. A v neposlední řadě musím zmínit legislativní pravidla vlády, která nám ukládají před každou regulatorní změnou zpracovat dopadovou studii, tzv. RIA. A kdo ví lépe, jak to či ono opatření může dopadnout na trh, než jeho samotní reprezentanti.

Takže diskuse s trhem jsou pro nás také zdrojem informací pro vyhodnocení jednotlivých variant. Důvodů pro zřízení pracovní skupiny již v počáteční fázi tedy bylo více než dost, proto jsme v březnu pozvali zástupce všech relevantních profesních asociací, dvou spotřebitelských sdružení a kolegy z České národní banky a zahájili první jednání.

Hned na prvním jednání jsme vyložili základní problémy, které nás v distribuci finančních produktů a služeb trápí. Především to jsou chybějící pravidla ve většině sektorů, zejména zprostředkování úvěrů či některých spořicích produktů. Z pohledu poradenství pak, s výjimkou kapitálového trhu, pravidla hry neexistují vůbec. A to rozhodně není ideální stav.

Samozřejmě nejde o to zavést extrémně striktní požadavky a trh přeregulovat, anebo nastavit stoprocentně stejný metr všem produktům, ale najít společné rysy a k těm pak přistupovat stejně. Konkrétně dostala skupina zadání najít odpověď na několik dílčích otázek - jak na celém finančním trhu distributory kategorizovat, evidovat ve společném registru, jakým způsobem ověřovat, že jsou odborně zdatní a své práci skutečně rozumějí, a v neposlední řadě také najít širší pravidla jednání se zákazníky.

Ministerstvo financí poskytlo skupině zázemí a stalo se moderátorem diskuse. To znamená, že jsme přicházeli s tématy, otázkami a problémy a navrhli obecné varianty řešení. Současně hlídáme, abychom byli stále v souladu s evropskými směrnicemi a směry, kterými se Evropská komise hodlá ubírat. Členové pracovní skupiny pak diskutují, kterou z navržených cest je nejvhodnější se vydat a proč.

Již v úvodních jednáních se ukázalo, že některé profesní asociace, například AFIZ, mají vlastní návrhy. Ty pak byly prezentovány a diskutovány. V průběhu sedmi setkání, po kterých byla první fáze práce uzavřena, se aktivně zapojili prakticky všichni členové. O tom, že diskuse měla smysl a byla konstruktivní, svědčí i fakt, že na konci léta předala skupina ministru financí doporučení s konkrétním řešením nastolených problémů.

Kompromis jsme našli v otázce nastavení kategorií distributorů. Po vzoru kapitálového trhu by měli vzniknout samostatní zprostředkovatelé a vázaní zástupci. Shoda panuje také na tom, že vázaný zástupce může zastupovat pouze jednu "nadřízenou" osobu - samostatného zprostředkovatele či poskytovatele. A tento zastoupený pak za svého vázaného zástupce zodpovídá. Možná vám to teď připadne snadné navrhnout takové řešení. Ale k jeho odsouhlasení vedla poměrně dlouhá diskuse k pěti různým variantám. Nyní tedy máme na stole architekturu distribuce včetně všech zásadních detailů, například i toho, že vázaný zástupce nebude o povolení k činnosti žádat sám, ale za něj toto provede ta osoba, kterou zastupuje.

Obdobně je uzavřeno téma registrace - všichni by měli být evidováni v jednom veřejnoprávním registru, vedeném ČNB.

Víme, které informace mají být evidovány a shoda panuje i na tom, že se všichni, a to včetně zákazníků, mají mít možnost dostat i k historickým záznamům, obdobně jak tomu je u Obchodního rejstříku. Samozřejmě zdarma a on-line.

Naopak diskuse nebyla uzavřena u ověřování odborné kvalifikace zprostředkovatelů a poradců, včetně zaměstnanců samotných poskytovatelů. Na stole leží dvě základní varianty, známe obecné klady a zápory každé z nich, ale je třeba jít do většího detailu, než skupina vysloví své doporučení. V případě pravidel jednání jsme dokonce na samém počátku. Otevřená či nezahájená témata jsme si nechali na druhou fázi práce, která je plánována na letošní podzim.

Přesně tak. Hlavním cílem je nastavit sjednocená a transparentní pravidla. Ale jak jsem již zmínil, pouze tam, kde to dává smysl. Současně musíme respektovat i evropskou úpravu. Z toho nám vychází potřeba různých výjimek. Uvedu příklad. Pro celý finanční trh navrhujeme dvoustupňovou kategorizaci - vázané zástupce a samostatné zprostředkovatele. Samozřejmě na kapitálovém trhu budou i nadále existovat obchodníci s cennými papíry. Jiným příkladem je zásada, že jeden vázaný zástupce zastupuje pouze jednu nadřízenou osobu.

Důvod je jednoduchý - musí být vždy jasné, kdo odpovídá za činnost daného zástupce. Nicméně v pojišťovnictví musíme ponechat směrnicovou výjimku, kdy vázaný zástupce může být navázán na více pojišťoven v případě vzájemně nekonkurenčních produktů.

Nazval jste to velmi správně - oddělením činností, nikoli osob. Na českém trhu je běžnou praxí, že jedna osoba poskytuje jak poradenství, tak zprostředkování. Nedává smysl toto uměle rozbourat. Vhodnější je vymezit obě činnosti a nastavit u nich pravidla, podle kterých mají být provozovány, ať už odděleně, anebo obě jednou osobou.

I toto řešení jsme probírali, ale po zvážení všech argumentů se ukázalo, že není ideální. Určitě existuje prostor pro klientem placené poradenství, nicméně dominantu bude i nadále hrát poradenství "placené" z provizí z následného zprostředkování.

Bez záruky respektování jeho zájmů, bez zodpovědnosti...

Pokud bude klientovi jasně sděleno, že poradce je honorován z provize z následně zprostředkované smlouvy, a současně bude existovat zákonem stanovená, a tedy i veřejnoprávně vynutitelná povinnost jednat vždy v zájmu zákazníka, pak může i "neoddělené" poradenství a zprostředkování fungovat. Je však třeba nastavit efektivní opatření, která zabrání doporučování produktů jen na základě nejvyšší provize.

Snažíme se najít řešení postavené na transparentnosti vztahů a motivace. A jak jsem již zmínil, také na jasně nastavené odpovědnosti poradce či zprostředkovatele za svoji činnost.

Toto horké téma skupina stále diskutuje. Podle našeho názoru by klient měl vědět, kdo poradce či zprostředkovatele platí. Dále je třeba zabránit tomu, aby výše provize vedla k prodeji nevhodných produktů či doporučení jiného než pro zákazníka nejvhodnějšího produktu. Zda k tomu povede sdělování přesné výše pobídky či cesta jiná, nechme na diskusi pracovní skupiny. Je to stále ještě otevřené téma s více variantami řešení.

V prvé řadě je třeba definovat poradenství. Pracovní skupina bude definici ještě diskutovat a rozebírat do detailu, nicméně obecně se shodla na tom, že poradenství zahrnuje analýzu klienta, vyhodnocení relevantních nabídek na trhu a formulaci doporučení. Tyto tři fáze můžeme zabalit do služby poradenství, a tato může být klientovi nabídnuta. Jakmile se s klientem dohodnete na poskytnutí takto jasně vymezené služby se sdělením ceny, byť ta může být nulová, jedná se prakticky o uzavření smlouvy.

Zda musí být písemná či nikoli budeme ještě diskutovat. Každopádně chceme, aby měla jasně daná pravidla, jak má být poskytnuta. A jak mají vypadat její výstupy - například zda má být písemně formulováno finální doporučení.

V tomto ohledu je třeba oddělit dvě základní roviny. Tou první je rozsah povolení k činnosti zprostředkovatele či poradce. To by podle doporučení pracovní skupiny mělo být jediné, avšak vnitřně členěné do tří oblastí, konkrétně sektor pojištění, sektor investic a sektor vkladů a úvěrů. Mělo by být umožněno požádat o povolení, jak pro jeden sektor, dva či všechny tři. A samozřejmě s možností rozšíření či zúžení v budoucnu. Jiná věc je faktická činnost distributora - ten bude moci být aktivní buď v jednom úzce vymezeném produktu - například jen stavebním spoření či hypotečních úvěrech, anebo nabízet či radit v celém rozsahu svého povolení. Jediné, co by jej mělo limitovat, vedle rozsahu povolení, je úroveň jeho odborné způsobilosti.

Konkrétní podmínky teprve budeme diskutovat, nyní by bylo předčasné o nich hovořit.

Obecně vycházíme v řadě oblastí z MiFID, ale nelze jej považovat za univerzální všelék pro celý finanční trh. Je pravdou, že budoucí evropská úprava retailových investičních produktů, kterou jste zmínil, bude vycházet z regulace MiFID a zahrne i IŽP, ovšem jen pro oblast pravidel jednání. Celou iniciativu Evropské komise pečlivě sledujeme a hlídáme, aby s ní byl námi navržený systém kompatibilní.

V tomto ohledu zatím v pracovní skupině nepanuje shoda a diskuse je stále na svém počátku. Každopádně by mělo být zaručeno, že distribuční služby budou poskytovat pouze ty osoby, které své práci rozumějí, které znají legislativu, fungování daných produktů a jsou schopny všechny informace správně zákazníkům vysvětlit. Jednou z možností, jak toto garantovat, je zavést povinné zkoušky. Pak by bylo možné zavést tzv. kvalifikační průkazy, které by dokládaly, v jakém rozsahu již má daná osoba složenou zkoušku a tedy ověřenou odbornou kvalifikaci.

Rozhodně ne, na tom se skupina již shodla. Zkouška nesmí být formalitou. Navíc se domnívám, že je třeba ověřit vedle znalostí také dovednost tyto znalosti použít v praxi.

Jednou z možností je typ zkoušky používaný například v Rakousku, kdy je simulováno jednání se zákazníkem, kterého hraje jeden ze zkoušejících. Na této modelové situaci se sleduje, jak zkoušený poradce či zprostředkovatel reaguje - zda správně vysvětluje podmínky produktu, zda umí odpovědět na běžné otázky klienta či zda splnil všechny zákonem dané informační povinnosti. Ale netvrdím, že přesně tento systém bude zaveden i u nás. Diskuse na toto téma je stále otevřená, takže nepředbíhejme.

Zmínil jsem řadu témat, která by měla pracovní skupina probrat a zformulovat k nim svá doporučení. Toto očekáváme do konce letošního roku. Následně budou počátkem příštího roku připraveny teze budoucí právní úpravy a začne práce na legislativním textu. Paragrafové znění by mělo být dokončeno v roce 2011. Do té doby nás čeká ještě hodně práce. Věřím, že výsledek bude ku prospěchu jak státu a občanů - zákazníků, tak i samotného trhu. Transparentní trh s jasně danými pravidly je přece důvěryhodnější. A důvěra je základ každého vztahu, tedy i zákazníka a zprostředkovatele či poradce.