Šampion Janáček: Překážkové dostihy mě lákají, ale zatím se do nich nehrnu

Janáček 2009

279 startů, 82 vítězství (ČR)

Zahraničí: 5 vítězství (3x Rakousko, 2x Švýcarsko)

Největší úspěchy: Velká cena Prahy (SHARPOUR), Cena prezidenta republiky (MARIYDI), Domec St. Leger (MARIYDI), Cena zimní královny (LINDA), Lázeňská míle (SHARPOUR), Velká květnová cena (SHARPOUR), Pohár filmového festivalu (EL HADJI), Cena hřebčína Napajedla (PRINCESS OF GRACIE), Memoriál profesora Michala (IRYKLON)

Zdroj: Jockey Club ČR

Ve svých čtyřiadvaceti letech získal Václav Janáček snad všechno, co lze jako žokej v Česku dosáhnout. Čtyřikrát za sebou se stal šampionem jezdců na rovině, jen za letošní rok vyhrál více dostihů než řada jeho kolegů za celý život

S počtem 82 vítězství na českém území překonal s velkou rezervou dvacet let starý rekord Vlastimila Smolíka a zamířil do výšin, které dosud byly tuzemským žokejům zapovězeny.

Už nyní probíhají mezi dostihovými příznivci intenzivní debaty, zda Janáček někdy v budoucnu může vyhrát sto dostihů v jednom roce. Jediným Čechem, který dosud na tuto metu dosáhl, je v Německu působící Filip Minařík.  Nejúspěšnějšímu českému žokeji současnosti se to podařilo hned dvakrát, v letech 2000 a 2005.

Janáčkovy české statistiky vykazují podobné rysy, které znají v Německu u Minaříka: cílevědomost, touhu po každém vítězství a ochotu jet na každé závodiště, kde se konají dostihy.

HN: Vaše oficiální bilance se letos zastavila na čísle 82. Překonalo vaše očekávání?

Jsem maximálně spokojen, o hranici osmdesáti vítězství jsem přemýšlel už v létě, když jsem překonával rekord Vlastimila Smolíka v Mimoni. Pak se to zaseklo, zažil jsem trochu hluchý měsíc a také přišly sankce a tresty, za které jsem si mohl sám. Takže nakonec jsem rád, že se to povedlo.

HN: Je možné posunout rekord ještě výš?

Když si to trochu srovnám v hlavě, určitě by to mohlo jít. Z letoška vím, že některá vítězství byla náhodná, na některé koně jsem se dostal vyloženě se štěstím. Takže nereálné to není a může to dokázat kdokoli. Jsou tady kluci, kteří na to mají.

HN: Získal jste čtvrtý šampionský titul za sebou, ale nikdy to nebylo s tak propastným náskokem. V čem se letošní sezona lišila od těch předchozích?

Abych byl upřímný, to bych taky rád věděl. Jednoduše do sebe všechno zapadlo, dostával jsem dobré koně a neměl jsem větší výpadky. Nemůžu říct, že bych letos něco extrémně zlepšil nebo dělal jinak. Všichni se snažíme jít s dobou a chceme jezdit co nejlíp, k tomu je třeba sedět na co nejlepších koních. Když se to všechno sejde, je to skvělé.

HN: Zmiňoval jste tresty, hodně jste byl kritizován za příliš časté použití bičíku. V závěru sezony jste však několik dostihů vyhrál prakticky bez biče - mělo to nějakou souvislost?

Je to věc psychiky. Když se nedaří, někdy člověk chce vyhrát za každou cenu a přežene to, za některé tresty jsem si vyloženě mohl sám. Ta kritika mě někdy dost štvala, na druhé straně mě ale nakopla. Chci se stále zlepšovat a vím, kde mám ještě rezervy.

Navíc každému koni vyhovuje něco jiného. Některý pobídky skoro nepotřebuje, jiného musíte trochu zmáčknout a naplno jezdíte 1600 metrů až do cíle.

HN: Co pro vás byly vrcholy sezony?

Každý větší dostih, který jsem vyhrál - ať už se Sharpourem, Mariydim či jinými koňmi, bylo to letos moc pěkné. Na druhé straně to nejsou jen velká vítězství. Dařilo se mi vyhrávat i s horšími koňmi z naší stáje, kteří by třeba u jiných trenérů nevyhráli. Je za tím práce celé stáje.

Za řadu úspěchů musím poděkovat Zdenovi Koplíkovi, který mě vzal do Francie na Cenu vítězného oblouku. To je něco úžasného a sám si to ještě nedokážu úplně uvědomit. Na tribunách bylo přes 50 000 diváků, to jsem si skoro nestačil všimnout.

Uplynulá sezona byla prostě perfektní. Říci, že to příště může být ještě lepší, by bylo skoro troufalé...   

HN: Mluvil jste o trenérovi Koplíkovi, kdo další měl na vaší letošní bilanci podíl?

Základním kamenem bylo opět mé hlavní působiště u trenéra Filipa Neuberga v Pavlině dvoře, kde se vždycky dohodneme. Jinde bych asi takovou volnou ruku neměl, po dohodě můžu jezdit i cizí koně. Jako třeba pro Václava Luku mladšího, který se přestěhoval do nového střediska, má tam dobré majitele i podmínky. Díky němu jsem získal řadu vítězství. Mezi trenéry, kteří využívají pravidelně mé služby, patří i Tomáš Hurt, Radim Bodlák a další.

HN: Takže můžete vyvrátit spekulace o vašem blížícím se odchodu z Pavlina dvora?

Já o ničem nevím, ale nikdy neříkej nikdy. Nabídky samozřejmě jsou, ale jsem v Pavlině dvoře už šest let a podmínky, které tam mám, mi z větší části vyhovují. Někteří trenéři by si svého žokeje nejraději zamknuli u sebe a měli ho ve stáji, ale tady v Česku se takový systém myslím ani nevyplatí. 

Obrazem: Letos stačilo "hrát Janáčka" a každý třetí dostih byla výplata přejít do fotogalerie

Pro mě je každý dostih výzvou. Dělám to i pro lidi kolem koní, kteří denně dřou ve stájích. Někteří menší majitelé někdy dávají peníze dohromady dost těžko a jsou rádi, že vůbec koně dovezli na dostihy. Když jim to žokej potom odflákne nebo se něco nepodaří, je to pro mě velmi smutné. Nechci ty lidi zklamat. Pokud mě angažujou, dlužím jim co nejlepší výkon.

HN: Mnozí vaši kolegové na menší závodiště nejezdí kvůli obavám ze zranění, tyto myšlenky se vám nehoní hlavou?

Ne, že by to člověka nenapadlo, ale když jezdíte s rozumnými lidmi kolem sebe... Zranění může přijít i na velké a přehledné dráze jako Velká Chuchle, já měl paradoxně zlomeniny většinou z Prahy. Na tohle prostě žokej nesmí myslet. Na menších závodištích je navíc krásná atmosféra, užívám si to tam.

HN: Několikrát jste mluvil o tom, že vás láká vyzkoušet si překážkové dostihy. Jak moc je to aktuální?

Letos jsem je chtěl jezdit, ale byl jsem zraněný a pak jsem měl na rovině období, kdy jsem nebyl v optimální formě, takže to nebylo na pořadu dne. Už jsem si překážky vyzkoušel ve Švýcarsku na sněhu, tam jsem si říkal, že když spadnu, bude to aspoň do měkkého. Nevyhýbal jsem se té možnosti ani tady doma, měl jsem letos jezdit překážky dvakrát, ale nakonec to nevyšlo. Nemůžu říct, že bych se do toho vyloženě hrnul, ale když bude dobrá nabídka, proč ne.

Přítelkyně mě vyhnala ven, takže asi zkusím na dva měsíce opět Švýcarsko. Zahraničí sleduji, lákalo by mě tam jezdit dostihy, ale je to dost těžké a na těch pár měsíců v zimě se to dost dobře nedá.

HN: Takže Anglie není na pořadu dne?

Byla, ale už není.

HN: Dlouhodobé působení v zahraničí vás stále neláká?

Lidé mi tady říkají, že bych to měl zkusit natrvalo v Německu. Je to sice lákavé, ale každý trenér tam má svého žokeje, jediná schůdná možnost je zůstat minimálně rok a postupně to zkoušet, ale na takovou dobu z Česka odejít nechci. Letos se nám narodila dcera, mám tady povinnosti...