Reorganizace, nic pro malé

Raději snad nečtěte dále, pokud patříte k odpůrcům ekonomických obrů, podniků se stovkami zaměstnanců a ohromujícími čísly obratu a aktiv. Nebo jestli si myslíte, že efektivita a ziskovost jsou snad důležitějšími charakteristikami podniků, a téhož se může stejně nebo lépe dosahovat i v těch menších a pružnějších.

Řeč totiž bude o reorganizaci, pojmu kdysi používaném pro takřka cokoli. Od užitečného přeskupování v rámci hospodářských skupin při zjištění, že mít několik finančních ředitelů, účetních či úvěrových linek nemusí být zrovna efektivní, až po pouhou zástěrku pro zašantročení aktiv nebo pro právně přípustný důvod k propouštění.

V kontextu dnešního insolvenčního zákona a hospodářského útlumu ale reorganizaci už nejen právníci převážně vnímají jako řešení úpadkové situace podniku jinak než konkursem, tedy nelikvidačním způsobem. Pod vlivem zpráv z ciziny pojem ztrácí pejorativní přídech, o takovém "zbankrotování" se přestává uvažovat jako o ekvivalentu ekonomické smrti či projevu podnikatelské neschopnosti. Jednou se možná dočkáme, že kdo "neprošel reorganizací", bude v po-krizovém světě působit jaksi nepatřičně, podezřele.

Podle našeho insolvenčního zákona je reorganizace možná jen u podniků s alespoň stomilionovým obratem nebo alespoň stovkou zaměstnanců. Odkud se vzala zrovna taková čísla? Kromě toho, že jsou hezky kulatá, stěží za nimi najít nějakou logiku. Jistě, i menší podnik může o reorganizaci usilovat. Ale pak má pouhých 15 dní po rozhodnutí o úpadku na předložení reorganizačního plánu přijatého aspoň polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů. Takový plán je přitom pěkně složitý materiál, který vyžaduje složité analýzy a výborné právní i ekonomické zdůvodnění. A ještě je třeba ho projednat s věřiteli.

Dosažitelnost reorganizace za takových podmínek pro menší podnik s omezeným personálním zázemím se blíží utopii. Proč tedy takové limity? Existuje snad nějaký zájem na zachování velkých, nepružných molochů? Elitářská úvaha, že nějaká hranice přece stanovena být musela, aby reorganizaci nemohl chtít každý, mne neuspokojí. Jestliže snad má jít o jakési de minimis vyloučení nepatrných z procesu, jehož mezní náklady by jistě převýšily celkový možný užitek, tak je takové vyjádření nepatrnosti v zemi naší velikosti pořádně namyšlené.

Snad jedině může těšit, že mohlo být hůře - třeba jako tomu bylo pro využití finančního zajištění podle obchodního zákoníku (zatím ne příliš využívaného flexibilního nástroje zajištěním tzv. finančním kolaterálem podle evropské směrnice z r. 2002), kde se ještě nedávno skvěla kritéria jako obrat 1,2 miliardy, obrat 600 milionů a vlastní kapitál 60 milionů.

Text vyšel také v HN