Toleranční minaret

Švýcarské referendum odmítající minarety postavilo modlitebny muslimů do situace, kterou z evropských dějin už známe. Když se na podzim roku 1781 rozhodl císař potvrdit tzv. Toleranční patent, tedy soubor zákonů a prováděcích vyhlášek, znamenalo to, že helvétští (švýcarští) evangelíci, lutherští (němečtí) evangelíci a pravoslavní křesťané mohou mít mimo jiné svoje kostely. Musely být mimo hlavní cesty v obcích a městech, nesměly vypadat jako sakrální stavby a nesměly mít věž. Tedy žádné zvony.

Římskokatolická církev tehdy stála za mocnářem a evangelíci, kteří si chtěli dovolit tento luxus svobodného vyznávání své víry, museli nejdřív na šestitýdenní přesvědčovací kurz ke katolickému panu faráři a pak si mohli prosadit svou. Nicméně platit museli nejen na své školy, fary, kněze a ještě k tomu i na katolického, aby mu tolerancí nevznikla škoda.

Z toho pohledu je hezké, že se dnes římskokatolická církev dostala tak daleko, že se muslimů ve Švýcarsku vlastně zastala. A to i přesto, že křesťanské církve se v muslimském světě svobodně šířit nemohou. A na mnoha místech se konvertité ke křesťanství stále přeškolují šavlí. Nicméně katolickým křesťanům dochází, že je nerozumné podporovat muslimský extrémismus a protesty mnoha Švýcarů, kteří mají k islámu velice nezřetelné sympatie, nicméně za utlačovaného se postaví i s transparentem. I v onom Tolerančním patentu seznal císařpán, že je třeba vzít v potaz: „škodlivosti všeho přinucení svědomí a z druhej strany toho povážlivého užitku, jenž pro náboženství a pro země z opravdivej křesťanské tolerance povstává...“

Že se bude záležitostí zabývat OSN je milé, ale doufám, že bude světová organizace tak objektivní, že se začne zabývat i povážlivou netolerancí islámu vůči křesťanům v muslimských zemích se stejnou intenzitou. Jinak by bylo dobře, kdyby se do toho OSN přestala plést.

Jistě jsou i uvážliví muslimové a skutečnost, že nebude minaret, ale může být modlitebna, jim jistě bude milá. Nemusela být ani ona. Pokud mají co dát hornaté zemi helvétské a katolické víry, pak tam prostě minarety časem budou a je třeba se naučit je tolerovat a spolupracovat s občany, kteří do nich budou chodit. A bratři a sestry křesťané: Cosi to říká o pevnosti naší evropské křesťanské víry, bylo by potřebí si to připustit! A zákazy tomu našemu stavu nepomohou.

A ještě jedna souvislost: Referendum v té nejreferendovatější zemi ukázalo, jak se těžko rozhoduje o věcech, které nesouvisí jen s vyznáním. Komplex odpovědí nad otázkou povolit a nebo nepovolit minarety není jen o víře, ale o spolunažívání. Extrémistická nálepka patřící muslimům děsí obyčejné lidi a je pro obyčejného člověka velice těžko se rozumně postavit k tomu, co v Koránu je a není, co s muslimy je a není možno. O tom jindy a komplexněji. Nicméně tady je třeba říct, že výsledek půl na půl ukazuje, že o některých věcech se v referendu rozhodovat nedá a naši čarodějové přímé demokracie by měli být v pozoru, protože takto se všechny věci řídit nemohou. Zvláště pak náboženské.