K vánoční atmosféře patří radost, hojnost, příjemné prožitky s blízkými lidmi nebo třeba romantické chvíle v přírodě. Všechny tyto projevy jsou zvýrazněním jistého základního náhledu na život. Jsou v podstatě oslavou života člověka na tomto světě, jeho produktivity a schopnosti přetvářet svět ke svému prospěchu a k dosažení štěstí. Zdaleka ne všichni však mají takovou představu.
Zejména o Vánocích a před nimi čteme a slyšíme nekonečnou řadu zamyšlení i komentářů, na první pohled možná nevinných, které se snaží prosadit do veselé nálady apel na pokoru, odříkání a starost člověka o ostatní lidi, a to především o ty zcela neznámé, cizí, nemohoucí. Celý rok jsme na ně přece zapomínali, a tak teď, když je tu zase příležitost připomenout křesťanskou morálku, si máme uvědomit, jak jsme se za celý rok svým zájmem o své vlastní štěstí provinili, a proto alespoň prostřednictvím sms máme odevzdat peníze těm, kdo je potřebují. Náš vlastní život je přece v tom jednom velkém lidském utrpení na tomto světě nepodstatný. Jsme koneckonců jen maličkými figurkami v nepochopitelném božím plánu. Bůh totiž nechce, abychom se řídili vlastním zájmem a na první místo kladli své vlastní potřeby, jak vyžaduje lidská přirozenost. Důležitější jsou potřeby jiných, hlavně cizích, neznámých lidí. Pomoc si prý zaslouží každý. Nezaslouží!
S pomocí vágních a dnes již kolektivisty téměř zničených pojmů „sounáležitost" a „solidarita" se nás věřící i nevěřící intelektuálové a celebrity snaží přesvědčit, že neseme odpovědnost za životy ostatních a že naše systematické sebeobětování ostatním je měřítkem ušlechtilosti a dobré vůle. Máme co nejvíce zapomenout na sebe a bezdůvodně se zříkat hodnot, které jsme poctivě získali. Proč? Proč má být ušlechtilé jednat v křiklavém rozporu s podstatou člověka a jeho přirozeností?
Připomíná-li někdo zejména o Vánocích, že Evropa a západní civilizace vzešly z křesťanských kořenů a hodnot, a proto je třeba se držet víry a křesťanské morálky, je třeba na tento nesmyslný a nepravdivý argument i o Vánocích jasně odpovědět: Západní civilizace nevzešla především z křesťanství a nevzešla především z náboženství. Vzešla především z antického Řecka a jeho obrovských úspěchů na poli rozumového poznání. Produktem důsledné víry a morálky křesťanství byl temný a barbarský středověk, a jen díky renesančnímu návratu k antickému myšlenkovému odkazu - a navzdory přetrvávajícímu zhoubnému vlivu křesťanství - žijeme dnes v civilizované zemi a ne v poměrech teokratických diktatur, jaké známe například z islámského světa.
Vánoce jsou přesným opakem morálky sebeobětování. Jsou sobecké, protože touha po dosahování štěstí je sobecká a radost z obdarovávání blízkých je sobecká. Taková je pravá tvář sobectví.
Sobecké Vánoce a šťastný nový rok!
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist