Proč má nevěsta závoj aneb sexuální výchova pro začátečníky

Ty nejlepší otázky mívají zpravidla děti. Bývají prosté, nekomplikované, často nás však překvapí svou smělostí i hloubkou. Dětské ptaní se, jakkoli po čase otravné, ostatně není ničím jiným než svědectvím o přirozené touze člověka dospět k pravdivému poznání o světě, jehož vnitřní řád nestanovil člověk, ale mimolidský Tvůrce. Když nás Kristus vyzývá, ať jsme jako děti, nevybízí k infantilnímu jednání, ale právě ke k té ryzí a bezelstné otevřenosti rozumu i srdce pro Pravdu.

Nedávno jsem zaslechl dítě, jak se své matky ptá, proč má nevěsta závoj a zda ona, když si brala tatínka, také takový měla. Maminka se krátce zamyslela a pak stručně odpověděla, že je to prostě takový zvyk a že to žádný hlubší význam nemá.

Omyl. Hlubší význam to má a je tragédií dnešní doby, že to nejen tato, ale také jiné maminky (a otcové) nevědí. Neznalost v této zdánlivé maličkosti bohužel souvisí i se široce rozšířenou nevěrou, cizoložstvím i se stále narůstající rozvodovostí.

Jak to? Pokusím se to vysvětlit na příkladu, který uvádím svým dětem já. Děti z katolických rodin znají (či by alespoň měly znát) důvod, proč při pohledu do svatostánku nespatří ciborium s Nejsvětější svátostí oltářní, nýbrž závoj, za kterým se ciborium skrývá. Závoj má své nezastupitelné místo také ve starozákonním Stánku úmluvy či velesvatyni Jeruzalémského chrámu. Důvod je to prostý – ve všech těchto případech poukazuje závoj na zvláštní Boží přítomnost. To, co je závojem skryto, bývá zpravidla v nějakém smyslu svaté či posvátné.

I my, lidé, máme žít tak, aby naše těla byla, slovy sv. Pavla, chrámem Ducha svatého. A svým malým dcerám vysvětluji, že jejich tělo je o to cennější, že se jednou bude moci stát místem, v němž se započne život jejich vlastních dětí. A závoj, s nímž budou klečet před oltářem, jejich manželům připomene svatost manželského povolání, ctnost čistoty a věrnosti i povinnost milovat svoji ženu tak, jak Kristus miluje svoji Církev.

Pravá sexuální výchova nemá za svůj předmět antikoncepci a předmanželský sex, ale řád lásky, jenž tělesnou vzájemnost podřizuje vznešenému účelu plození a výchovy dětí Božích.

Jak moc se mýlí ti, co Církev kritizují pro její údajně přehlíživý postoj k sexualitě. Opak je pravdou. Kdyby manželská láska, včetně té tělesné, nebyla čímsi vznešeným a posvátným, nevznikl by v křesťanské kultuře ani tak hluboký symbol, jakým je nevěstin závoj.