Jára Cimrman běžící, spící

Cimrmanologové uvádějí velmi obsáhlý přehled vynálezů, politických počinů, uměleckých i jiných děl Járy Cimrmana. Dosud ale uspokojivým způsobem nevysvětlili, co mu umožňovalo čerpat inspiraci pro své převratné myšlenky. Za jakých okolností se tedy všechny jeho zásadní objevy zrodily? Odpověď je překvapivě jednoduchá: při běhání.

Běh, který sám o sobě umožňuje duševní pohodu a soustředěné přemýšlení, Cimrman originálně zkombinoval s metodami koncentrace mysli a těla, používanými v indické józe. Běhal tedy velmi úsporným stylem, hluboce dýchal a jeho obličej připomínal zdánlivě spícího jógína. Sám tento svůj způsob běhu nazýval jóging; ani ve snu by ho nenapadlo, že američané později nepřijdou na nic lepšího, než k tomuto výrazu přidat ještě jedno g a vydávat to za nově objevený pohodový běh.

Na Cimrmanově dokonale úsporném běžeckém stylu se přiživil i rakouský fyziolog profesor Erich Fiedler. Svou vědeckou práci, rozebírající géniovy na první pohled jednoduché (základní) pohyby při běhu a z nich vyplývající velmi malou tělesnou spotřebu energie, nazval „Banální metabolismus". Definitivně tím přesvědčil odbornou veřejnost o své bazální nekompetentnosti.

Jóging nemohl Cimrman pochopitelně uplatňovat při každém běhání. Jako kontrast k rovinatým silničním běhům zařazoval občas běhy v drsném terénu, vyžadující i jiné dovednosti. Proslulým se stal například Cimrmanův mohutný skok přes lesní výmoly, označovaný potom v anglické běžecké literatuře jako Forrest Jump. Šlo o dlouhý odraz vedený ostrým kolenem napřed, který je od té doby zařazován jako tzv. odpich do běžecké abecedy (v níž by jinak samozřejmě nebyl; běžci přece neskáčou, ale běhají). Zajímavé je, že se tento prvek objevuje i v jiném sportu - krasobruslaři ho nazývají Jednoduchý odpíchnutý Cimrman.

Na vrcholu své běžecké výkonnosti byl Jára Cimrman přesně v době konání prvních novodobých olympijských her v Řecku r.1896, kdy mu bylo 37 až 43let, a proto se rozhodl k účasti v maratonském závodě. V seznamu startujících závodníků však není uváděn. Na poslední chvíli se totiž rozhodl přimalovat na olympijskou vlajku, která se mu nelíbila, k dosavadním čtyřem spojeným kruhům pátý, a propásl tak zhruba o minutu startovní výstřel.

Své soupeře Cimrman brzy doběhl. Ti zpočátku nebrali jeho běh vážně, někteří - nejvíce pak Francouz Lermusiaux - se mu dokonce posmívali. Hlavním důvodem nebyl jeho „spící" (ve skutečnosti hluboce soustředěný) výraz, ale zdánlivě obtloustlé Cimrmanovo břicho. Soupeři v té chvíli netušili, že Cimrman není obézní, ale má na popruhu pod dresem připevněné sáčky se slaným ovocným rosolem (napodobeniny těchto po domácku vyrobených pytlíků, svým tvarem připomínajících malou ruční bombu, jsou současnými maratonci používány jako vitamínové bomby v podobě energetických a protikřečových gelů).

Cimrmanovi soupeři postupně odpadali, někteří favorité závod úplně vzdali (například Lermusiaux kvůli křečím - patří mu to). Jeden z domácích běžců byl dokonce diskvalifikován, neboť se ukázalo, že se kus cesty svezl. Diskvalifikován však bohužel nebyl oficiální vítěz maratonu, Spyridon Louis, přestože během závodu prokazatelně dopoval: v hospodě v Pikermi vypil sklenicí vína!

Chcete vědět, jak závod nakonec dopadl a co zvolal Cimrman před branami stadionu? Pokračování čtěte zde