Klub bohatých se otevírá světu

Tato událost se pouze mihla sdělovacími prostředky, aby mohl zdánlivě pokračovat v OECD business as usual. Pojďme se ale zamyslet nad souvislostmi a implikacemi přistoupení Chile do organizace, která po dlouhou dobu své existence dostávala často negativně vyznívající nálepky typu „Klub bohatých". Opravdu, organizace vznikla jako sdružení vyspělých zemí světa a skrze ni tyto země prosazovaly své názory a požadavky. Je ale možné, že změna, kterou můžeme pozorovat v rámci organizace již nějakou dobu, nabyla vstupem Chile konkrétní podoby.

Chile je po Jižní Koreji a Mexiku třetí rozvojovou zemí, pokud v dnešním ekonomickém světě je ještě možné zjednodušeně rozdělovat na rozvojové a vyspělé, která se stala členem OECD. Je ovšem první rozvojovou zemí, která se vstupem nevystoupila nebo alespoň neohlásila vystoupení ze skupiny G77 sdružující více než 130 rozvojových zemí. Na jednu stranu je možné tento fakt chápat jako poněkud schizofrenní situaci, či nepříjemné sezení na dvou židlích zároveň.

Situaci lze ale chápat i jako vytvoření jakéhosi mostu mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi. V takovém případě se jedná o velmi pozitivní krok, protože je jasné, že jakýkoliv problém řešený na mezinárodním poli musí zahrnovat dialog a spolupráci mezi zeměmi na různém stupni hospodářského vývoje. Rostoucí sílu rozvojových zemí lze pozorovat nejen v mezinárodních ekonomických organizacích, ale i v dalších oblastech mezinárodních vztahů. Ty tam jsou doby, kdy vyspělé země mohly rozhodovat a přikazovat.

OECD je právě organizací, kde dialog, vzájemné učení se a předávání zkušeností jednotlivých členských zemí nejen v oblasti ekonomické, ale i v oblasti sociální a environmentální, jsou základními stavebními kameny. Organizace si na mezinárodním poli vybudovala velmi významné místo především svou schopností propojit analýzy problémů s jejich politickým a diplomatickým projednáváním. Pokud si organizace v časech výrazných proměn systému global governance chce minimálně udržet své výsadní postavení, musí do dialogu zapojit i další významné ekonomiky.

Stávající generální tajemník OECD Angel Gurría tento trend prosazuje s vehemencí sobě vlastní. Příkladem toho může být i prosazování pokroku v přístupových jednáních Ruské federace nebo proces tzv. Posílené spolupráce. Právě druhý jmenovaný element představuje možnost pro velké rychle se rozvíjející ekonomiky zapojit se do práce organizace. V procesu Posílené spolupráce jsou zapojeny Čína, Indie, Brazílie, Jihoafrická republika a Indonésie.

OECD má poměrně dobře definovanou a časem prověřenou funkci v mezinárodních ekonomických vztazích. Přijetí Chile a prosazování procesu Posílené spolupráce, tedy větší zapojení nastupujících velkých hráčů světové ekonomiky, se zdá být jedinou možnou cestou k udržení relevance organizace. Exkluzivita členství musí být zachována, ale nálepky „Klubu bohatých", z úst členů nálepky honosné a z úst členů nálepky s pejorativním nádechem, se OECD zbaví jedině otevřením vlastních bran. Rovnováha právě mezi exkluzivitou a zapojováním dalších hráčů hraje a v budoucnu bude hrát důležitou roli dalšího směřování nejen OECD, ale i mezinárodních jednání v otázkách nejen ekonomických.

Jan Walter

Autor je analytikem AMO