Nic než filmování neumím?

Zvykli jste si číst na tomto místě příběhy lidí, kteří prožili s Nadací Vodafone Rok jinak? Tak se těšte. Načínáme nový ročník. A to příběhem dokumentaristky Lindy Jablonské, která svůj Rok jinak využije k tomu, aby po několika místech republiky uspořádala ve spolupráci s občanským sdružením Inventura dokumentární workshopy pro mentálně postižené.

Zhruba před rokem jsem si řekla dost. S natáčením dokumentárních filmů musím na chvíli přestat! Deset dlouhých let nedělám nic jiného, a navíc to třeba vůbec nedělám dobře, uvažovala jsem. A tak jsem se rozhodla, že s filmováním na nějakou dobu seknu a radši se budu věnovat něčemu, co by mně dávalo větší smysl, a navrch bylo užitečné i druhým.
Rozhodnutí bylo průzračně samozřejmé, jenže zanedlouho se přihlásila nelítostná realita. Vždyť já nic jiného než to filmování neumím! Nejsem ani manuálně zručná, abych se stala truhlářkou, ani výtvarně zdatná, abych mohla malovat obrazy a rozhodně nemám dostatek trpělivosti, abych se mohla zabývat nějakým výzkumem či studiemi.
Po půl roce přemítání, zkoumání a marných pokusů (snažila jsem se například vnutit se Lékařům bez hranic na misi jako logistka, ale i tam mi řekli, abych pro ně radši točila. Moje znalosti karburátoru a betonování se nezdály na uspokojující úrovni!) jsem narazila na Rok jinak Nadace Vodafone.

A pak už to šlo celkem snadno. Vymyslela jsem projekt dokumentárních dílen, spojila se s Inventurou, která se neuvěřitelnou shodou okolností zabývá velice podobnými aktivitami, zašla jsem s nimi na pivo a nakonec se i stala jednou ze čtyř vítězů. Moje a Inventurní vize do sebe zapadly s přesností hodinového stroje a společně jsme vytvořili plán dokumentárních dílen, při nichž propojíme mentálně hendikepované klienty s jejich bezprostředním okolím. Inventura je v podstatě platformou pro uměleckou činnost mentálně hendikepovaných a několik let se v jejich dílnách (teď už bych měla psát v našich) pracuje s hranými a animovanými filmy, fotografií nebo divadlem. Pořádáme festival, na kterém mají diváci možnost nahlédnout do světa hendikepovaných skrze jejich vlastní uměleckou činnost. Snažíme se, aby naše společné výtvory veřejnost vnímala jako něco zajímavého, nového, originálního.

Mám tedy za sebou skoro měsíc v Inventuře a cítím se skvěle. Mám připravenou dílnu, kde představím za pomoci ukázek dokumentární film jako žánr, který může být objevný a zábavný. Na festivalu v Karlových Varech budeme prezentovat náš Normální festival. Vybíráme teď ty nejlepší filmařské lahůdky. Na práci s účastníky se strašně těším. Postupně se mi otevírá svět a myšlení, které jsem doteď neznala. Staré jistoty, principy, pravidla a hodnoty, se bortí a ztrácí. Objevuji nový prostor, který mě zajímá a baví. A skvělé je i vidět, že stejně tak se na workshop těší i naši účastníci. Heslo našeho celoročního dokumentárního projektu je „Dobýváme veřejný prostor“ a já už teď tuším, že dobyt bude nejen ten.

Příští pondělí se na tomto místě můžete těšit na příběh Aleše Jeníka, který se v rámci Roku jinak zavázal vybudovat dárcovský portál, který propojí potenciální dárce s neziskovkami.