Ani plyšová opice sprinterům nepomohla. Štěstí je od nás odvrácený, řekl Koukal

Štěstěna se odvrátila od českých běžců na lyžích ve sprintu dvojic. Pro Dušana Kožíška s Martinem Koukalem byl olympijský závod šancí na úspěch, ale po Kožíškově pádu se museli spokojit s šestým místem.

"Někdy štěstí je, někdy není," řekl Koukal po závodu, v jehož závěru jen přihlížel, jak soupeři před ním bojují o medaile. V úzkém prostoru mezi plůtky pak obklopen novináři podal pádem zdrcenému parťákovi bundu, aby neprochladl, a chlácholil ho. "Není to špatný, jen jsem si myslel, že budeme mít jednou kliku," uvedl Koukal.

"Myslel, jsem si, že se tady ta smůla prolomí, ale na finále nám nezbylo," uvedl Kožíšek. "Štěstí už je odvrácený docela dlouho. Nevím, jestli je to v Dušanovi nebo ve mně. Asi budeme muset zkusit změnit tu dvojici, jestli to není v jednom z nás," vtipkoval Koukal.

Běžci se snažili udělat vše, aby šli štěstí naproti. Letos už Kožíšek spadl při sprintu dvojic Světového poháru v Düsseldorfu, kde jako finišman bojoval o bronz. Proto si na olympiádě s Koukalem vyměnili úseky. "I na základě toho, že je tady těžká kopcovitá trať, tak jsme zkoušeli dát mě na druhý úsek na finiš. Nepomohlo to, no," řekl Koukal.

Navíc v cíli na běžce čekala plyšová opice, která při sprintu v Praze v rámci Tour de Ski přinesla Kožíškovi úspěch v podobě čtvrtého místa. V Kanadě její kouzlo nefungovalo. "Třeba ještě budeme muset dělat čarodějný rituály a začít pálit ohně," uvažoval Koukal.

Kožíškovi nejdříve v olympijském finále někdo ze soupeřů zlomil hůl. Půl stoupání běžel bez ní, ale to ještě zásadní problém nebyl. Ve druhém kole pak spadl. "Ani nevím jak. Možná mi někdo brnknul do hůlky, možná jsem to byl já sám. To je fofr, přesně nevím," hlesl. "To bude v posledním kole drsný," řekl si Koukal, když pád viděl.

Kožíšek se snažil ztrátu dojet, ale zároveň zkoušel být uvolněný, protože věděl, že ho čeká ještě jedno kolo. Síly přesto vydával nad plán a pak mu chyběly. "Znát to bylo," konstatoval zklamaně s pohledem zabořeným do země.

Prakticky na začátku každého svého úseku musel Koukal dotáhnout ztrátu na čelo. Znamenalo to hned po předávce vyjet naplno. "Musel jsem jet tři sta z místa, což stojí nejvíc sil a pak to chybí, když začnou nastupovat ostatní," řekl Koukal, který věděl hned po pádu Kožíška, že medailový sen je pryč. "Tím to v podstatě skončilo. Neměl jsem sílu a ani v nejfantastičtějším snu by to nešlo," řekl.

S pády se při sprintech počítat musí. Běžec potřebuje ostré lokty, aby občas kontakt se soupeřem ustál. "Pokud nejedete dvě stě metrů před ostatníma, tak vám vždycky nějaký blbec do té hůlky kopne. Kolize ke sprintu patří," řekl Kožíšek. "A jsou lidi, kteří se tomu úspěšně vyhýbají a jiní to zas přitahujou," dodal Koukal.