Sáblíková má o medaile strach, nosí je všude s sebou

Dvě zlaté a jedna bronzová medaile udělaly z Martiny Sáblíkové olympijskou celebritu. Zvýšený zájem česká rychlobruslařka pozoruje ve Vancouveru všude, ale nevadí jí. "Občas se přijde někdo vyfotit, další jen pogratulují," popisovala dvaadvacetiletá reprezentantka své poslední hodiny v centru olympijského dění. "To se mi mockrát v minulosti nestávalo," popsala tu olympijskou změnu.

I více než čtyřiadvacet hodin po zlatém závodu na 5000 metrů cítila únavu. "A hlavně spánkový dluh. Zatím to ale přežívám docela dobře," poznamenala. Ze svého posledního triumfu na pětikilometrové trati zatím viděla jen část. "Poslední dvě kola. A málem jsem umřela, když jsem se na to koukala. Bylo to hrozné," vzpomínala s úspměvem.

Úspěch slavil kouč

První noc, kterou prožila jako dvojnásobná olympijská šampionka, nemohla usnout. "Pořád se mi ten závod honí v hlavě. Říkám si, máš to za sebou a budeš se moct dospat, ale tak to není," vzpomínala na noc po závodě. Tak sledovala trenéra Petra Nováka, jak s doktorem Liborem Mackem a dalším rychlobruslařským koučem Jindřichem Paříkem slaví její úspěch. "Já jsem si ale nedala nic. Bylo mi jasné, že kdybych si něco dala, tak to asi nepřežiju," tvrdila.

Všechny tři medaile měla celou noc položené u postele. Nyní je nosí všude s sebou, každá váží půl kilogramu. "Mám o ně strach, ale pořád mi to nedochází," pokrčila rameny.

Usnula až k ránu, kolem půl páté. Dlouho ale nespala. "Vstávala jsem v devět, měla jsem hrozný hlad," přiznala. V jídelně olympijské vesnice si poté dopřála. "Hlavně jsem si dala klobásu s hořčicí a kečupem. Těšila jsem se na to několik dní." A ještě na něco se těšila - v pátek se jde podívat na závody biatlonistů. Obdivuje norskou hvězdu Oleho Einara Björndalena. "Je úžasné, co na minulých olympiádách dokázal," uznala.

Za odměnu na dovolenou

Sáblíková dostane za medaile od národního olympijského výboru 3,4 milionu korun, ale zatím neměla čas uvažovat o tom, co si za tu částku pořídí. Jediným jistým dárkem bude dovolená po sezoně. "Určitě ale nepoletím na Antarktidu," smála se s tím, že si od ledu ráda odpočine v teple.

Ovšem na to si bude muset ještě počkat. V březnu ji čeká finále Světového poháru a mistrovství světa. "Teď si nedovedu představit, že bych se měla postavit na brusle, ale nějaká motivace přijde. Až vstoupím na led, tak si řeknu, že to není tak špatné," dodala Sáblíková, kterou ještě v příštích dnech čekají další oslavy. Určitě v úterý, kdy přiletí do Česka.