Nařízená a dohodnutá práce přesčas, přesčasy v pracovní smlouvě

Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit z vážných provozních důvodů; písemná forma není stanovena. Práce přesčas může být nařízena i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a výjimečně a k výkonu nutných prací uvedených v zákoníku práce rovněž i ve dnech pracovního klidu. Tato nařízená práce přesčas nesmí přesáhnout 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin ročně.

Práci přesčas nad tento rozsah může zaměstnavatel požadovat pouze na základě dohody se zaměstnancem. V případě dohody se zaměstnancem potom celkový rozsah práce přesčas nesmí činit více než 8 hodin v průměru vyrovnávacího období 26 týdnů po sobě jdoucích, kolektivní smlouva může toto období určit na dobu delší, nejvýše však 52 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v tomto vyrovnávacím období se nezapočítává práce přesčas, za kterou bylo poskytnuto zaměstnanci náhradní volno.

Vámi uvedené ujednání v pracovní smlouvě lze vykládat jako dohodu o práci přesčas nad limit nařízené práce přesčas, avšak vždy záleží na konkrétní vůli stran v době podpisu smlouvy. Ve vašem případě se tedy jedná o to, zda vám při podpisu pracovní smlouvy byl smysl a obsah tohoto ujednání znám a srozumitelný, příp. zda vám byl ze strany zaměstnavatele vysvětlen. Pokud byste ohledně tohoto ustanovení hodlal namítat jeho neplatnost pro nesrozumitelnost a tudíž nedostatek vůle na vaší straně, musel byste zároveň tuto námitku prokázat (což však vždy v případných sporech bývá největším úskalím).

Větší rozsah dohodnuté práce přesčas ( tzv. „další dohodnutá práce přesčas“) je potom zákoníkem práce stanoven pro zdravotnictví a zaměstnance ve zdravotnictví.