S napětím sledovali čeští fanoušci boj Lukáše Bauera o třetí medaili na olympiádě ve Vancouveru. Před klasickou padesátkou se mluvilo nahlas i o zlatu, ale nakonec český běžec skončil na dvanáctém místě.
Z tratí, na kterých v předešlých závodech vybojoval bronz na volné patnáctce a pomohl týmu ke třetímu místu ve štafetě, i tak odcházel s úsměvem na tváři. "To je poker face," vtipkoval mezi novináři. Vážně dodal, že je spokojený. "I když mi to nebudete věřit," uvedl.
Na otázku, za jak dlouho přebolí, že nedosáhl na padesátce na medaili, opáčil, že nemá co přebolet. "Mluvilo se o medaili, i já jsem věřil, že se cítím dobře. Ale netvrdil jsem, že jsem jediný favorit a že to je, dá se říci, ložené. Patnáct lidí dojelo do finiše a v tom síly nebyly. Dvanácté místo je super," řekl Bauer. V porovnání s Turínem, kde se běželo 50 km volnou technikou, si o čtyři místa polepšil.
Zhruba na čtyřicátém kilometru Bauerovi došlo, že není tím, kdo diktuje tempo závodu. Při výjezdu ze stadionu zkoušel ujet Rus Alexandr Legkov a Bauer se ho snažil dojet. "Ale nedokázal jsem vymazat zhruba ty tři čtyři metry, co jsem jel za ním, a zároveň jsme se nemohli utrhnout skupině za námi. To jsem si říkal, aha, už nejsem tak živej. Nebo chybí takové zrychlení, jak by bylo potřeba," říkal se na trati.
Přesto se dokázal držet v přední skupině. Při nástupu do posledního kopce mu soupeři poodjeli, ve sjezdu je zase dotáhl. "Hodně mi pomohly lyže," chválil Bauer servismany. V depu je měnil dvakrát. Nakonec odpadl z boje o medaile v cílovém kopci. "Tam už jsem to neukvrdlal. Lyže byly hladší, ale hlavně nohy nešly," řekl.
Formu drží dva měsíce, už může docházet
Trochu sil ztratil asi na 23. kilometru. Připletl se do pádu a pak musel dohánět ztrátu. Pak ještě dvakrát balancoval na hraně pádu. "Vždycky se propadnete někam a musíte dojíždět nebo se propracovat dopředu. Není to jednoduché, tam mě to stálo sil víc," uvedl Bauer. Možná už přeci jen nebyl v takové fyzické pohodě, jak si myslel. "Držím formu od Tour de Ski a mohlo mi lehce docházet," řekl.
Neměl pocit, že by na trati "rupnul", zcela odpadl. Energie mu docházela pozvolně. "Asi dvakrát třikrát jsem měl pocit na zvracení, ale ani jednou, že bych se zastavil. Spíš to bylo o tom, že jsem nemohl zrychlit a ostatní ještě mohli," konstatoval Bauer.
Domů se vrátí po více než měsíci a půl. V Česku ale stráví jen den a měl by vyrazit na pokračování Světového poháru do Lahti. "Pokud to tak bude, tak jednoznačně počítám, že si beru rodinu s sebou. To dětem neudělám, že bych hned odjel," plánoval.
