Takového chlastu, bab a ti mizerové nic nevyhráli

Především se to týká ministra sportu Vitalije Mutka a šéfa ruského olympijského výboru Leonida Ťjagačeva. Posledně jmenovaný po příletu do Moskvy učinil pokus ve stylu „já nic, já muzikant“. „Abychom byli přesní, tak olympijský výbor se nezabývá přípravou sportovců, my máme v kompetenci akreditace, dopravu, bydlení sportovců. Z tohoto hlediska nebyly žádné problémy,“ kroutil se Ťjagačev. Čelem se k problému postavil Vitalij Mutko. „Já klidně odejdu, ale nevím jestli tím sport získá. Naše výsledky nejsou selháním, to je objektivní realita,“ řekl s klidem člověka, jehož majetek je odhadován na několik desítek milionů dolarů a na nějakých postech není závislý.

Bez ohledu na zvolenou taktiku málokdo pochybuje, že oba pánové budou muset odejít. Ryze dobrovolně, přirozeně. Jejich rezignaci požaduje i mládežnické hnutí Naši, oponenty přezdívané Putinjugend, které bez souhlasu Kremlu by si nic podobného nedovolilo. Ještě před olympiádou předseda parlamentu Boris Gryzlov vyhrožoval čistkami, pokud Rusko v počtu medailí nebude alespoň na čtvrtém místě. Ve skutečnosti ruští sportovci skončili o sedm míst níže.

Obzvláště velké roztrpčení vyvolal v Kremlu ten fakt, že ruští sportovci si nemohli stěžovat na nedostatek financí. Podle listu Nězavisimaja gazeta jen za rok 2009 z rozpočtu šlo na podporu 15 druhů sportů 765 milionů rublů (cca půl miliardy Kč). Jenže krasobruslaři z toho dostali jen 15 milionů a lyžaři ještě o tři miliony rublů méně. Většina šla na podporu hokejového družstva. „Okolo tohoto sportu se točí nejvíce lidí, kteří jezdí na turnaje a dostávají platy coby konzultanti,“ říká jeden z funkcionářů.

Hokejová sborná, nabitá slavnými jmény, ale vypadla již ve čtvrtfinále. „Amorfní šedá masa, myšky, otloukánci. Mají vůbec svědomí? Mluví se o všem možném, že třeba prohráli schválně kvůli nějakým dohodám. Tomu se dá věřit, protože takhle příšerně se dá hrát jenom schválně“ nebral si servítky mluvčí ruského olympijského výboru Gennadij Švec. Sami hokejisté se netvářili, že by byl nějaký problém. Alexandr Ovečkin další dva dny popíjel s přáteli v Ruském domě a proslavil se jen tím, že svou mohutnou rukou rozmačkal dva fotoaparáty fanoušků, kteří si udělat jeho snímek.

(c) drugoi

Ruský dům byl vůbec samostatnou kapitolou. Nad vchodem visel velký nápis Ruský dům vítá Vancouver, ve vstupní hale byl obrovský model sportovišť v Soči, kde se bude olympiáda odehrávat v roce 2014, který dokázal přivést do vytržení každého železničního modeláře. Jen škarohlídi vtipkovali, že by možná bylo lepší stavět nikoli modely, ale skutečné stavby, protože všechna sportoviště momentálně existují jen na papíře a na modelu v Ruském domu. Ve velké budově tekla zdarma vodka proudem, černý kaviár se pojídal polévkovými lžícemi. Na večírcích snad nechyběla jediná ruská celebrita. Jenže nálada byla špatná. „Nápad to byl grandiózní. Chlastu, delikates a krásných ženských je tu spousta. Zpěváků a zpěvaček přivezli celé letadlo. Tři kozácké sbory! Celé to bylo vymyšlené, že každý večer se budou zapíjet medaile a oslavovat velké Rusko. Jenže ti mizerové nic nevyhrávají a nikdo tady nechápe proč. Vždyť jim slíbili sto tisíc dolarů za každou medaili a za dvě zlaté dokonce milion,“ * popisuje na svém blogu situaci v Ruském domě jeden sportovní novinář. Jenže jak přiznal sám Dmitrij Medveděv, „jak se ukázalo, peníze nerozhodují všechno.“

*pokud ovládáte ruský slang, tak si vychutnejte originál. Spisovnou ruštinou jsou tam snad jen spojky.

Text je rozšířenou verzí sloupku v tištěných Hospodářských novinách.