Nepřevzetí výpovědi od zaměstnavatele na pracovišti

Pro detailní posouzení odpovědi na váš dotaz bych potřeboval vědět, z jakého důvodu s vámi zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí. Platný zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění v ustanovení § 52 zákoníku práce uvádí následující možnosti - zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,
d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,
e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci,
f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,
g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce pak platí, že výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná.

Podle § 334 odst. 1 zákoníku práce platí, že písemnosti týkající se skončení pracovního poměru musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce může písemnost doručit zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti.

Podle § 334 odst. 3 zákoníku práce nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne. Podle odborných názorů se v této souvislosti uvádí, že pokud zaměstnanec odmítne převzít výpověď předanou mu na pracovišti, stačí, aby zaměstnavatel odmítnutí prokázal například svědecky a písemnost se považuje za doručenou. Pokud bude mít zaměstnavatel k dispozici dva svědky, kteří dosvědčí, že jste výpověď odmítla na pracovišti převzít, obávám se, že vaše pozice k prokázání toho, že váš pracovní poměr nadále trvá, nebude vůbec jednoduchá.

Pokud žádáte odškodnění od zaměstnavatele, muselo by se jednat o pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Pokud byste měla nemoc z povolání (taxativní výčet nemocí z povolání je uveden v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání), mohla byste podle § 369 zákoníku práce po zaměstnavateli požadovat:

a) ztrátu na výdělku,
b) bolest a ztížení společenského uplatnění,
c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
d) věcnou škodu.

Pokud by se o nemoc z povolání nejednalo, dalo by se uvažovat o aplikaci ustanovení § 11 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník“) - podle tohoto ustanovení má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

Doporučuji vám před tím, než podniknete jakékoliv další kroky, vyhledat odbornou právní pomoc.