Summit v Praze, Obama, Paroubek a kapitalismus

Informace o odzbrojovacím summitu Obama-Medveděv, který by se měl konat v Praze, se už objevila během půl roku několikrát. Tentokrát se píše o 8. dubnu a má to snad už být „na tuty".
S celou věcí - pokud se potvrdí - se pojí hned několik paradoxů. Odzbrojovací a usmiřovací summity si většinou spojujeme se studenou válkou. Příliš často se jednalo na neutrální půdě: ve Vídni, na Islandu apod. Ano - přijedou k nám celebrity. Praha bude vidět na CNN. Máme se ale radovat z toho, že se blížíme statutu neutrální země? A proč vlastně Moskva tolik touží po Praze?

 
Paradox číslo dvě: smlouva se bude podepisovat v Praze, ale zrovna v České republice téma odzbrojování vůbec nikoho ani trochu nezajímá. Jediný člověk, který o tom něco ví, je kolega z Hospodářských novin Daniel Anýž. Zato se to u nás hemží „specialisty" na radar a protiraketovou obranu. A paradox číslo tři. Minule se prý Baracku Obamovi v Praze nelíbilo, byla to prý ztráta času, tedy „waste of time". Ještě že už odteklo to hnusné, černé, ledové svinstvo z chodníků. A mimochodem: nemohl by Obama přivézt velvyslance?

...

Americký prezident oslavil velký úspěch s reformou zdravotnictví. Pokud nemáme americký pas, asi nám nepřísluší hodnotit, jestli se povinným pojištěním Amerika blíž k socialismu nebo ne. K pomyslnému socialismu českého a vůbec evropského zdravotnictví budou mít USA pořád na míle daleko. Zaujalo mne ale, že američtí republikáni tvrdí, že až se dostanou k moci - a to bude, co se Kongresu týče, možná už na podzim - reformu zase zruší.

Tohle jsme si dosud spojovali s marasmem a nedospělostí postkomunistického světa. A byli to právě američtí politologové, kteří nám říkali, že právě tohle uvažování je sebevražedné a neskutečně nákladné. Změny vlád mají přinášet změny parametrů (výše pojištění, poplatků a daňových sazeb), nikoli bourání institutů, institucí či dokonce celých systémů každé čtyři roky, když se mění vláda.
Zajímavá je otázka, kdo se v této tupé, jalové a neproduktivní polarizaci společnosti blíží komu. Amerika Maďarsku a Česku nebo naopak?

...

„Kam se hrabe Topolánek, americký viceprezident Joe Biden se ostře přeřekl v přímém přenosu", dočetl jsem se v titulku na ihned.cz. Pokud jde o ten přímý přenos - budiž. Ale říci v americké angličtině „this is a big fucking deal", prostě znamená, že je to „pořádně velká věc." Mluvit se takhle na veřejnosti nemá, ale je to řádově něco jiného než plácat nějaká pseudomoudra o Židech a homosexuálech. Ostatně k Topolánkovi jsem se jako většina komentátorské obce vyjádřil také. Zde je poznámka pro úterní Radiožurnál.

...

Považuji za zajímavé, že ve svém tažení proti velkým korporacím, oligopolům a tzv. utilities, sklízí Jiří Paroubek méně veřejné kritiky než je v jeho případě obvyklé. Paroubka se v tomto ohledu zastal v Lidových novinách Karel Kříž a taktéž týdeník Euro v textu „Jirka krotí monopoly." Oba články tvrdí, že Paroubek vlastně ukradl pravici téma. Jen deník Mf Dnes napsal, že Paroubek útočí na kapitalismus.

Podstatné však je, že vláda toho v tomto ohledu mnoho nezmůže. Bez masivních investic do přeshraničních propojení nevznikne konkurence na trhu s elektřinou. A agresivní cenový diktát zprivatizovaným firmám vyvolá tak leda arbitráže. A pokud by Paroubek následoval Fica - jak se leckdo bojí - vlastně by to možná nebyla žádná tragédie. Fico sice hodně mluví, ale ve skutečnosti toho moc nemění a nedělá a například z hlediska stavu veřejných financí je relativně zodpovědný. Žádné Maďarsko 2000-2008.