Volte podle programu

Moje úvaha na toto téma někomu možná bude připadat jako ironie, někomu však může přinést aspoň trochu chuti využít jednoho ze svých nejsvětějších práv – práva volebního. Před několika dny jsem seděl nad denním tiskem v jedné pražské kavárně, kde jsem měl schůzku se svým známým a obchodním partnerem. Četl jsem denní tisk a nechal se palcovými titulky o korupci, velkohubými prohlášeními politiků, voláními zlodějů, abychom chytli ty druhé, unášet do té každodenní malé deprese, kterou dnes zažívá každý český volič. Tedy ten, který ještě nerezignoval a který nechce, aby při volební účasti několika procent vládla v naší zemi reprezentace několika set tisíc lidí, většinou rodinných příslušníků a obchodních partnerů stávající garnitury. Moje pocity na mně asi byly znát, protože můj známý se už při příchodu zajímal o mou momentální kondici. Svěřil jsem se mu, že nevím, jak v tomto malém kotlíku se zkaženými ingrediencemi bude vůbec možné někdy uvařit zdravý guláš, jak se zbavit pocitu studu, že jsem občan této země. Známý se zamyslel a vyřkl větu, která rozsvítila světlo na konci mého tunelu: „Všichni v tom jedou, ruka ruku myje, od leva do prava je to stejné, tak pojďme zase volit podle politického programu nebo spíš podle toho, co ho ideologicky vymezuje. Vždyť tohle je ideální situace zase k úvahám o tom, proč je tu pravice a levice a jaké jsou jejich limity.“ Zvedl mi náladu o několik procentních bodů, řečeno slovy ruského klasika, šlo spíše o smích mezi slzami, ovšem musím uznat, že jsem tímto argumentem od té doby přesvědčil mnoho dalších, že k volbám stojí za to jít a nenechat se stresovat tím, co dělají dnešní „osobnosti“ s našimi minulými hlasy.

Nelíbí se mi, že stejná nálada vyvolává ve voličích ochotu naslouchat primitivům a extrémistům. Mám poslední dobou pocit, že ten, kdo nejvíc zabrnká na ty nejnižší tóny lidského charakteru, ten získá nejvíc bodů. Vždycky si říkám, že tohle přece nemůže nikdo brát vážně, ale pak stačí zaposlouchat se do rozhovorů jiných a člověka začne mrazit v zádech.  Tu je vítána aktivita jednoho sportovce, který po Vancouveru najednou našel klíč od štěstí všech sportovců, tu se pokyvuje hlavami nad nadvládou homosexuálů nad celým státem, jinde se k tomu přidá pár názorů, že jedině diktatura je řešením, že násilí je ten správný lék na zlodějnu a korupci. Můj hlas o tom, že je třeba důsledně využít všechny nástroje ve volbách, právní cesty, které už máme, být odvážný a mít názor, jim připadá naivní a zpozdilý.  Byl bych rád, kdyby i politické strany, které toto způsobily a jejichž představitelům to vyhovuje jako ideální prostor pro manipulaci, se vrátily ke svým ideologickým základům a zásadám svých programů. Jedině tak jim zůstane aspoň malá šance na obnovu důvěry v demokratický politický systém.