ODS již tradičně zahájila svoji předvolební kampaň do poslanecké sněmovny satirickými billboardy karikujícími populistické předvolební sliby ČSSD, v čele s jejím volebním lídrem Jiřím Paroubkem. Přestože, jde o poměrně vtipnou a ve srovnání s neumnou billboardovou reakcí ČSSD, celkem o vkusnou negativní kampaň, poskytne tím sobě ODS medvědí službu.

 

První důvodem, proč ODS i ČSSD tímto způsobem neposlouží sobě ani společnosti je rozvíjení kultury neetičnosti.

Reklama politických stran a hnutí, jakož i nezávislých kandidátů na poslance, senátory, nebo členy zastupitelstev v rozhlasu a televizi je obecně zakázána mediálním zákonem, s výjimkami stanovenými zákonem o volbách do Parlamentu ČR a zákonem o volbách do Evropského parlamentu. V ostatních médiích politická reklama zakázána není a dokonce nepodléhá téměř žádné právní regulaci. Speciální zákony upravující volby do jednotlivých orgánů vymezují právní rámec volební kampaně ustanovením, podle nějž: „Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách, nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje“.

Zákon o regulaci reklamy se vztahuje pouze na prezentaci sdělení, majících za cíl podporu podnikatelské činnosti. Taková reklama pak nesmí napadat politické přesvědčení. Politická reklama, však reklamou podle uvedeného zákona není a proto politické přesvědčení napadat může, pokud tak činí čestně a poctivě a s využitím pravdivých údajů. Zatímco, podsouvání fiktivních předvolebních slibů piva za 2,- Kč a prodloužení víkendu o 5 dnů, je zjevnou nadsázkou, pak tvrzení o tom že Petr Nečas „kašle na obyčejné lidi“, již v testu čestného a poctivého volebního boje asi neobstojí.

Další znaky, těchto fiktivních sdělení, které by v případě podnikatelské reklamy byly stíhány jako klamavá reklama, vyvolávající reálné nebezpečí záměny, nebo nekalosoutěžní jednání, jsou v případě politické reklamy nepostižitelné.

Zbývá již jen obecná právní úprava ochrany osobnosti. K právně reprobovanému ohrožení lidské důstojnosti, vážnosti, cti a dobré pověsti politika, je však nutná podstatně vyšší intenzita zásahu do jeho osobnostní sféry, než je tomu v případě osob, které nejsou veřejně činné. Veřejná kritika, jejíž součástí je i satira a nadsázka je v široké míře v demokratické společnosti přípustná a v mnoha případech i žádoucí.

Jiná situace, je podle mého názoru u zneužití osobních projevů, v daném případě fotografií politika a neoprávněného užití jeho jména. Podobizna může být pořizována a užívána zásadně se svolením zobrazované osoby, s výjimkou zákonných licencí (zpravodajské a umělecké), což se v případě uvedených billboardů jistě neděje.

 

Druhým důvodem, který stojí za názvem tohoto postu je špatný odhad percepčních vlastností voličů.

Když prezident Václav Klaus, nedávno kriticky poukázal na nepřehlednou a nesrozumitelnou předvolební kampaň některých stran, nebral jsem jeho slova příliš vážně. Vždyť přece každý průměrně inteligentní a vzdělaný člověk, přiměřeně znalý místních poměrů, snad dokáže rozlišit záměrnou absurditu vtipně koncipovaných pseudoslibů: 60-ti leté mateřské dovolené, prodloužení víkendu o pět dní, piva za 2,- Kč, nebo zrušení ranní kocoviny. Výsledky víceméně náhodného a statisticky nereprezentativního osobního průzkumu mezi důchodci a studenty střední školy, mě však vyvedly z omylu.

Žádný z mých osobních respondentů nebyl schopen nerozlišit uvedené satirické billboardy jako fiktivní kampaň, za níž stojí ODS, nebo její příznivci a jejímž cílem je zesměšnit ČSSD. Respondenti kampaň neposuzují v souvislostech, ale reagují na jednotlivá sdělení, když se např. vážně zabývají realističností „Paroubkova“ příslibu piva za 2,- Kč. Přísliby 60-ti leté mateřské dovolené, nebo vrácení Elvise, pak zůstávají nepochopeny.

Lidé, kteří nejsou uvedeným typem kampaní dezorientováni, se ve svém politickém rozhodování řídí převážně jinými podněty, takže je výsledná účinnost takové politické reklamy nízká.