Nevím, jestli v době, kdy tato úvaha vyjde, bude islandská sopka stále ještě plnit přední stránky novin. Poslední týden to byl největší trhák pro média, ale také černá můra pro mnoho tisíců lidí, kteří byli nějak postiženi.
Prach, který uzavřel nebe nad většinou Evropy, se pomalu rozptyluje. Letecké společnosti sčítají ztráty a hledají, kdo by je mohl zaplatit, a život se pomalu vrací k normálu. Je tedy čas na všechno zapomenout a vrátit se k tomu, na co jsme byli zvyklí?
Tato přírodní událost, nechci ani použít slova katastrofa, nám jen ukazuje, že přes všechny vymoženosti techniky se musíme občas sklonit před přírodními živly. Pro nás Středoevropany je to nezvyklé. Ale jak jsem někde četl, průměrný Islanďan za svůj život zažije v průměru dvoje zemětřesení. Také nám to ukazuje, jak jsme na moderní technice závislí. Jsme zvyklí na to, že v obchodě jsou v lednu jahody, květinářství jsou plná exotických květin. Keňa v těchto dnech zažívá obrovský šok, protože zde pěstované květiny se vozí letadly po celém světě a teď je museli dávat dobytku.
My lidé z vrcholového byznysu jsme zvyklí cestovat. Prostě svoláme poradu kdekoliv a někdo přiletí z New Yorku, druhý ze Singapuru atd. To je přece normální. No a najednou to nejde, porada se musí rušit nebo realizovat po telefonu či videokonferencí. To by ještě šlo, pak ale nedorazí do Prahy Bobby McFerrin a nám nezbývá než si místo koncertu pustit jeho nahrávku.
Asi bych mohl pokračovat donekonečna. Mohl bych to okořenit mou diskusí s bratrem, který teď pracuje v Baku. Jeho alternativní plány na cestu domů byly buď vlakem do Moskvy, což prý zabere asi tak měsíc. Přišlo mi to trochu hodně, ale nikdy jsem to nezkoušel. Další varianta byla po zemi do Gruzie, pak přes Černé moře a vlakem z Bulharska. To mi připomínalo Cestu kolem světa za osmdesát dnů.
Je tu ale jedno podle mého názoru důležité poučení. Nespoléhejme na to, že moderní technika bude vždycky a bez rizika fungovat. Podobná přírodní událost může nastat kdykoliv znovu. Každá firma by měla mít svůj krizový plán, co pak dělat. Letečtí dopravci, kteří kritizují své vlády, krizový plán na podobnou situaci evidentně neměli.
Některé firmy se tak možná budou muset zamyslet nad svým modelem fungování. Například afričtí pěstitelé květin to bez letecké přepravy mohou zabalit. Takže diverzifikovat, více spoléhat na místní zdroje a místní trh a mít alternativní a krizové plány. Doufejme, že je nebudeme moc často potřebovat. Ale štěstí přeje připraveným.

Tento text vyšel také v Hospodářských novinách 27.4.2010