Dálnice a „dobré“ zprávy aneb holt někdo stojí a někdo jede!

S pocitem rezervovaného očekávání jsem si přečetl zprávy o zahájení provozu Rádia Dálnice, které si klade za cíl oslovit především řidiče cestující po dálnici D1 a nabídnout jim ty nejaktuálnější dopravní zprávy.

Nová rozhlasová stanice může konkurovat minimálně pořizovací cenou zcela jistě „bezkonkurenčnímu“ informačnímu systému tabulí nedávno umístěnému na dálnici. Stále čekám, kdy mi tento systém pořízený za miliardové náklady po nájezdu na dálnici sdělí, že přebírá řízení a že si tudíž až do Brna mohu klidně zdřímnout. A ono stále nic – musím se bohužel pouze spokojit s výstražnými informacemi na tabulích, informujících mě například ve stylu Vrchní, prchni! přes stěrače snažící se zbavit čelní sklo mého vozu přívalů vody o tom, že na dálnici prší, takže bych měl jet opatrně.

Zprávy o nové rozhlasové stanici mi však daly vzpomenout nejen na investičně náročné informační tabule, ale i na současné rozhlasové poskytovatele dopravních informací, třeba Český rozhlas, a některá (více či méně) povedená hlášení řidičům.

Například před pár měsíci jsem se v pátek ráno vydával z Prahy do Brna na dopolední jednání. Ještě doma při snídani jsem si vyslechl, že na Vysočině v brzkých ranních hodinách ve směru na Brno havaroval kamion, ale že leží mimo vozovku a bude vyprošťován v dopoledních hodinách, kdy bude nutno počítat s omezením provozu ve směru na Brno. Doufal jsem, že stihnu projet ještě před vyprošťováním a povedlo se. Po jednání, které se protáhlo až do pozdních odpoledních hodin, jsem se na zpáteční cestě z dopravního zpravodajství dozvěděl, že vyprošťování před chvíli začalo a kolona na Brno pomalu narůstá (ideální doba na vyprošťování kamiónu, takové páteční odpoledne).

Další hlášení už se zmiňovalo o mnohakilometrové koloně a dodávalo tip od řidiče zpravodaje, který k mému překvapení doporučoval jet po staré benešovské a napojit se na dálnici u Mirošovic, tam prý je to v pohodě. Pro neznalé situace jen upřesňuji, že řidič (aniž by to bylo výslovně zmíněno) doporučoval objížďku kolony tvořící se tradičně na výjezdu z Prahy, nikoliv na stém kilometru na Vysočině. Tento „detail“ však redaktorům Zelené vlny jaksi uniknul (řidič si naopak vysloužil od redaktora poděkování) a řidičům neznalým situace blížícím se ke koloně na stém kilometru jistojistě pořádně zamotal hlavu.

Korunu všemu pak nasadilo hlášení o půl hodiny později, kdy bylo konstatováno, že kolona narostla do délky čtrnácti kilometrů. Zelená vlna opět připojila doporučení řidiče zpravodaje. Ten zopakoval, že kolona už je fakt pěkně dlouhá, nějakých dvanáct až patnáct kilometrů, a že by v ní teda stát nechtěl, a že má štěstí, jelikož jede po dálnici v opačném směru. Na závěr svého „doporučení“ dotyčný suše konstatoval, že, jak se říká, holt někdo stojí a někdo jede. Snažil jsem si představit, co tento vstup udělal s psychikou řidičů na konci čtrnáctikilometrové kolony.

Minimálně v průběhu další hodiny Český rozhlas dopravní vstupy nevysílal. Těžko odhadovat, zda z toho důvodu, že redaktoři Zelené vlny usnuli na vavřínech za dobře vykonanou práci či zda někdo z dotyčných stojících v koloně poslal do redakce své známé disponující hrubou fyzickou silou.

Každopádně přeji zdar každému projektu, který všem často cestujícím po D1 svým zpravodajstvím od dálničních starostí ulehčí!