Záchranný balík: masivní a dech beroucí

Evropská unie, eurozóna, Evropská centrální banka (ECB), a Mezinárodní měnový fond oznámily záchranný plán, který má zabránit rozpadu eurozóny a uklidnit globální finanční trhy. Částka ve hře je opravdu dechberoucí či nemající obdoby. Adjektivy by se dalo hýřit ještě dlouho. Má jít až o 750 miliard euro pro garanční fond. Navíc ale ECB přistoupí (jak bylo oznámeno v pondělí nad ránem) k výjimečným opatřením jako je například de facto „volný přístup" (za jednoprocentní úrok) k neomezené dolarové likviditě. ECB bude de facto tisknout peníze na nákup dluhopisů. Efekty těchto nákupů má ECB tzv. sterilizovat, aby omezila jejich inflační dopad (sterilizaci praktikovala ČNB v druhé polovině 90.let) To je na celé věci důležité: nejde pouze o plán eurozóny a MMF, ale o globální koordinovanou akci, které se zúčastňuje také americká centrální banka, americká vláda a ministerstvo financí a podle všeho i japonská centrální banka. Centrální banky světa se navrací k politice tzv. měnových swapů, které mají omezit prudké výkyvy kurzů.

Je to reakce na to, co se dělo na konci týdne. Burzy se hroutily po celém světě a euro se začalo strmě propadat a to bez ohledu na to, že výsledky německého průmyslu jsou povzbudivé a bez ohledu na to, že Amerika začíná velmi masivně vytvářet pracovní příležitosti.

Podle všeho měli v pátek šéfové důležitých vlád a centrálních bank světa nějaké informace, ke kterým se obyčejný smrtelník nedostane. Patrně se z trhů opět začala vypařovat likvidita, patrně opět začaly vysychat koryta mezinárodního finančního systému a patrně se začal opět hroutit mezibankovní trh.

Zajímavé bylo načasování. V pátek to vypadalo ještě dosti jalově a nepřesvědčivě. Lídři unie se zmiňovali o garančním fondu ve výši 60 miliard euro a o tom, že budou zpřísněna kritéria Paktu stability a růstu. Politici útočili na spekulanty, hedgeové fondy a anglosaské ratingové agentury. V neděli dohodli politici řádově něco jiného a oznámili výsledek dohod před půlnocí. Tak, aby to vstřebaly asijské trhy, které mají v té době budíček.

Asi bylo ve hře i to, že kancléřka Merkelová stačila mezitím prohrát volby v Severním Porýní-Vestfálsku a tím se jí na chvíli otevřel prostor k určitému rozletu (než budou zase nějaké další volby).

1. Odkud se přesně vezme tak masivní částka, kterou má garanční fond disponovat? Nový evropský garanční fond má být naplněn částkou půl bilionu euro během několik týdnů. Kde se v něm ty peníze ale vezmou? Půjde o transfery z rozpočtů? Budou rychle prodány nějaké nové dluhopisy?

Fond má být „garanční", nemusí z něj být tedy utraceno ani euro. Peníze v něm ale musí „reálně" být. Kdy přesně vznikne nárok na jakési „čerpání" z fondu? Kde začíná a končí nestabilita, nerovnováha a bezpečná či nebezpečná hranice? To zatím není úplně jasné.

2. Totéž se vlastně vztahuje ke gigantickému příspěvku Mezinárodního měnového fondu ve výši 250 miliard euro. MMF tyto prostředky nemá. Jak je rychle získá? Členské země budou muset navýšit vklady nebo fondu půjčit.

3. Evropská centrální banka bude brát do zástavy de facto dluhopisy všech členských zemí eurozóny, pokud to budou potřebovat (je to samozřejmě velmi zjednodušená interpretace dohody). Nemůže to znamenat nebezpečí inflace? Jaká bude reakce německých voličů na to, že ECB si bude počínat takto „nestandardně"? Nebudou to vnímat jako ohrožení její nezávislosti?

Politická reakce všude v Evropě na celý schválený balík bude vůbec to nejdůležitější.

A my v Česku bychom si měli všimnout toho, že účast na vzniku garančního fondu oznámily dobrovolně Švédsko a Polsko, které v eurozóně nejsou. Z toho vyplývá, že Česká republika to odmítla nebo se prostě nepřipojila. Doufejme, že se o české neúčasti rozvine u nás podnětná diskuse.