Předvolební inventura: co čeká vědu?

Jako obvykle před volbami, pokusil jsem se udělat si průzkum nabídky, jak to vidí potenciální příští správci našich věcí veřejných s politikou výzkumu. Věda a výzkum jsou u nás z velké části financovány z veřejných zdrojů a problém jak tyto zdroje co nejlépe alokovat ke všeobecnému užitku je zatraceně komplikovaný. Přitom to nejsou otázky, na které může odpovědět expert: má stát raději napřít většinu svého výzkumného potenciálu, aby poodhalil tajemství vesmíru, nebo raději má ještě více do hloubky prozkoumat svou národní identitu? Máme spíš klást důraz na firemní inovace komerčních produktů, nebo na prosazení se ve světě na poli základního výzkumu? Jak výsledky hodnotit a jak organizovat financování institucí, které výzkum provádějí? Je to na politické vůli v každé zemi, jak si tyto věci rozhodne. Prošel jsem si programy stran, o kterých se předpokládá, že by se mohly dostat do sněmovny, nebo které mi přišly nějakým způsobem zajímavé a oslovil kandidáty z našeho kraje s několika otázkami. Na všechny se nedostalo - buď nemají ve svém programu o výzkumu ani zmínku (Zemanovci), nebo strana v mém případě nepřipadá v úvahu ze zásadních důvodů. Některé jsem vynechal z prostého nedostatku času - mají-li v programu něco zajímavého a uniklo mi to, je mi to líto.

Svobodní

Na mail mi odpověděl Petr Mach i olomoucký volební lídr Marek Sedláček, bylo to v době, než tato strana zveřejnila svůj program. Ptal jsem se, zda strana, která chce zcela minimální stát, bude vůbec podporovat veřejné financování výzkumu, nebo zda to bude chtít raději nechat na privátním sektoru. Dozvěděl jsem se, že ani Svobodní nehodlají zrušit veřejné financování výzkumu, nicméně jsou poměrně radikální vůči jeho koordinaci na evropské úrovni: "Z obtížnosti hledání optima financování veřejného výzkumu plyne, že není možné stanovovat celokontinentální strategie financování vědy (jako např. tzv. "Lisabonská strategie"). Svobodní jsou toho názoru, že si každý stát má určovat konkrétní míru financování sám, čímž bude zajištěna konkurence systémů." V mailu mě odkázali na program, který se dolaďuje. Současný program Svobodných nyní obsahuje kapitolu "Školství a věda", která se převážně zabývá organizací škol (osmiletá školní docházka, školné, atd.) a poznámku, že Svobodní jsou pro zefektivnění systému hodnocení a financování veřejného výzkumu. Ta odkazuje na návrh Pavla Strunze z Ústavu jaderné fyziky, jak toho dosáhnout. Ve stručnosti - institucionální podporu rozdělovat na základě bodovaných výsledků s tím, že v potaz by se bral pouze impaktní faktor, případně citovanost časopiseckých publikací. Zcela by se vyloučily "měkké" výsledky typu poloprovoz či funkční vzorek, které neprošly recenzí. Algoritmus bodování článků se liší od současného "kafemlejnku" například v tom, že nebere v potaz rozdílnou typickou výši IF různých oborů - pouze naznačuje nutnost jakési kalibrace pro zachování kontinuity při přechodu na nový systém. Tvrdým oříškem při bodování výsledků jsou knihy - zatímco kafemlejnek nabízí paušál, Pavel Strunz ve svém materiálu spekuluje o započítávání prodejnosti či citovanosti (kde tyto parametry dohledat a jak ošetřit disproporci mezi vysokou prodejností brožury "Příprava na maturitu z biologie" a skutečné vědecké monografie vydané v podstatně nižším nákladu, se bohužel nedozvíme). Reformou by prošlo i účelové financování (projekty): namísto posuzování grantů oponenty a komisemi, které podle Svobodných podléhají "jánabráchysmu a lobování", by se při přidělování prostředků striktně vycházelo z dosavadní sumy výsledků, které vyprodukovali žadatelé. Přidělení grantu pak připomíná jakousi aukci, kde se poměřují finance požadované na projekt a dosavadní dosažené výsledku: kdo si s větším portfoliem výsledků zažádá o grant financovaný nižší částkou, bude mít větší šanci na úspěch. Vlastní text projektu se v podstatě uplatní až při jeho závěrečném hodnocení, kdy se srovnají vykázané výsledky s tím, co bylo deklarováno. Třebaže v daném schématu najdeme řadu velmi sporných míst, hodnotím, že Svobodní se pokusili o vlastní konkrétní návrh řešení daného problému.

ODS

Ve svém programu mluví hodně obecně o tom, že "ve vědě, technologickém vývoji a inovacích se skrývá i pravděpodobně největší potenciál dlouhodobého rozvoje a konkurenceschopnosti naší ekonomiky". Finance na výzkum mají jít těm nejlepším institucím a vědcům dle měřítek světových univerzit. Co to konkrétně znamená, si ale musíme jen domýšlet. Daňovými nástroji chtějí podpořit motivaci firem a univerzit ke vzájemně výhodné spolupráci v aplikovaném výzkumu a inovacích. Nejsou tu nijak konkrétní, ale dokážu si pod tím představit smysluplnější podporu průmyslového výzkumu, než je přímé financování soukromých firem ze státního rozpočtu. V programu je zmiňován i pojem "výzkumných univerzit". To je kouzelné slůvko a od té doby, co se u nás začalo objevovat, se téměř každá fakulta kasá, že bude "výzkumná". V programu ODS to znamená, že se má u nás většina základního výzkumu provádět na "špičkových výzkumných univerzitách (fakultách) v těsném souladu s výchovou studentů". Statut výzkumných škol pak má být založen na dosažených výzkumných výsledcích a schopnosti získávat externí grantové finance.

Abych si upřesnil představy ODS, oslovil jsem její zástupce na olomoucké kandidátce - Ivana Langera, Zdeňka Boháče, Radima Fialu a Petra Krilla, a též volebního lídra Petra Nečase. Odpověď mi došla pouze od Petra Krilla - velmi podrobná. Mimochodem Petr Krill, bývalý šumperský starosta a předtím inženýr v metalurgii, pro mne představuje typ politika, kterých bychom potřebovali více - na rozdíl od těch, co do poslanecké lavice zasedli hned po škole a kromě sněmování už toho asi moc nedovedou, má za sebou kus pořádné práce v praxi a zkušenost s vedením města. Na rozdíl od těch, kteří jsou sice hrozně rádi na kameře v televizi, ale na odpovědi voličům ze svého obvodu nemají čas, Krill byl vždy ochotný přijít a snažit se najít řešení problému na místě.

Na dotaz ohledně stanovení statutu výzkumných škol jsem dostal odpověď, že by neměl být stanoven administrativně. Spíše půjde o vyprofilování během určitého času, které se ale projeví i ve financování. Že by měla u nás většina základního výzkumu měla být prováděna na výzkumných univerzitách - znamená to, že by se měl tedy základní výzkum utlumovat v ústavech AVČR? Prý nikoliv: "Tam, kde jsou ústavy AV jedinečné a nemají obdobu na vysokých školách, by se měly naopak podporovat a rozvíjet. Jediným kriteriem by měla být kvalita a realita výstupu i s ohledem na ekonomiku. Není reálné rozvíjet v naší zemi paralelně základní výzkum v AV a na vysokých školách. To by bylo plýtváním lidskými zdroji i zdroji finančními." A jak to vidí s budoucností "kafemlejnku"? Jeho základní problém podle Krilla je, že hodnotí všechny obory stejně. Ale "ani hodnocení prováděné Akademií nemá specifické metodiky pro jednotlivé obory. Současná metodika je určitě jen dočasné řešení, než na základě mezinárodního auditu vzniknou oborově specifické metodiky." Ano, projekt mezinárodního auditu probíhá, ale nechme se překvapit, co nám přinese.

Na doplnění - velmi důkladné zhodnocení části materiálu ODS Vize 2020 zaměřené na výzkum provedl před časem na svém blogu Jiří Chýla.

Zelení

Ve svém volebním programu mají kapitolu "Podpora vědy a výzkumu". Chtějí podporovat společná pracoviště a projekty akademie a univerzit i vytváření společných doktorských programů, což prý umožní překonat "kritickou velikost" a umožní doktorandům širší rozhled. Taktéž spolupráce s průmyslem a s občanskou společností je pro Zelené zásadní - chtějí podporovat "průmyslové doktorské studijní programy", při nichž budou studenti v podnicích vypracovávat své disertace. Dále chtějí podpořit, aby byl "občanský sektor zastoupen v Radě pro výzkum a vývoj". Co si pod tím přesně představit, těžko říct. I u Zelených se bude cílit na metodiku hodnocení výsledků: "Budeme věnovat větší pozornost indikátorům, které měří vědecké výsledky: metodika nesmí být mechanická a musí poskytovat dostatečný prostor jak základnímu výzkumu, tak humanitním vědám." Jaký prostor je dostatečný? Když nebude metodika mechanická, jaká bude? Zasednou expertní komise, které to zvládnou nemechanicky? Má jich být deset, sto nebo tisíc? Asi se budeme muset nechat překvapit.

V programu se též píše, že "je reálné a potřebné zdvojnásobit výdaje na vědu a výzkum v oblastech, které stát bude klasifikovat jako prioritní s ohledem na budoucí potřeby společnosti." Opět zajímavý oříšek - které oblasti to budou? Jaderné technologie? Nebo podzemní skladování CO₂? Výzkum národní identity, anebo technologie soužití v multinárodnostní a multikulturní společnosti? Zdvojnásobení v oblastech, které jsou financovány jedním procentem rozpočtu na výzkum je něco jiného, než zdvojnásobení v oblastech, kterým jde dohromady přes polovinu výzkumného koláče. Snad nám křišťálová koule napoví.

S dotazy k programu Zelených jsem se obrátil na lídra olomouckého kraje Tomáše Hradila i na předsedu strany Ondřeje Lišku. Odpověď dorazila pouze od Hradila, který odpovídal poctivě - s tím, že hned na začátku upřímně řekl, že financování výzkumu není jeho téma. V původním programu SZ stálo: "Chceme zvýšit investice do vzdělávání a vědy a to i přes rozpočtová omezení v jiných oblastech." Zeptal jsem se, ve kterých jiných oblastech chtějí Zelení rozpočtová omezení a v jakém rozsahu si představují zvýšení investic do vzdělávání a vědy. Podle Hradila se tím myslí "omezení nikoliv v resortu školství, ale například investic do dálnic, které se nám nejeví momentálně dobře financované (předražené) a pod. Naopak školství je oblastí, na kterou by se omezování výdajů nemělo vztahovat. Je to investice, která se vrátí až za delší časové období, ale velmi užitečná."

Věci veřejné

Vědě, výzkumu a vysokému školství jsou věnovány tři odrážky v kapitole Školství a sport. Hned na úvod se začíná konkrétními částkami: "2 mld. korun věnujeme na posílení financování VŠ a vědy a výzkumu." Jak se tato částka alokuje mezi naše školy či mezi výzkumné obory, zůstává otázkou. Jen pro představu - na naše veřejné VŠ jde ročně ze státního rozpočtu cca 21 mld. na vzdělávání, na výzkum pak je vyčleněno ze státního rozpočtu cca 25 mld. korun. Kam ale tyto dodatečné prostředky mají téci, je v programu částečně specifikováno: strana prosazuje nástupní platové minimum pro učitele na VŠ ve výši 25 tisíc korun. Péče o platové podmínky nastávajících vysokoškolských pedagogů je jistě ušlechtilá, jak bude ale vypadat konkrétní implementace je ovšem otázkou: naše vysoké školy mají vysokou autonomii a málo se jim líbí, když jim někdo diktuje, jak si mají ošetřit své vnitřní záležitosti. Úřední nařízení minimálních platů vede k nižší chuti zaměstnávat nové pracovníky - třebaže by jinak byl oboustranný zájem. V odstavci s vysokoškolskou tématikou se dále řeší odložené školné a odhodlání nastartovat efektivnější čerpání fondů EU pro vědu a výzkum. Jak ale zefektivnit vlastní výzkum, na co jej zaměřit, jak organizovat, jaké výsledky od výzkumníků za veřejné prostředky požadovat - to se ale v programu nedočteme.

Své dotazy jsem poslal Lence Andrýsové, která vede olomouckou kandidátku, a Josefu Dobešovi, místopředsedovi strany, který se ve straně věnuje problematice školství. Odpověď přišla od Lenky Andrýsové, podle níž chce strana přesunout 10 mld. z armády do školství. Z toho část by měla jít VŠ na platy odborných asistentů (píše současná doktorandka VŠE). Navíc říká: "chceme podporovat výzkum na VŠ na místo na Akademii věd."

ČSSD

V programu je odstavec s nadpisem "Růst investic do školství, výzkumu a vývoje". Zmiňuje se tam propojení škol s výzkumnými a vývojovými centry a říká se, že "předpokladem úspěchu je stabilizace učitelských kolektivů a vědeckých týmů". Co to přesně znamená, si ale musíme domýšlet. Že když do týmu nastoupím, mám mít až do důchodu své jisté? A co dělat s týmy, které jsou stabilně nekvalitní? Zajímavá věta je "Ve střednědobém výhledu je třeba navýšit investice na všech typech veřejných škol, vědy a vývoje na úroveň nejvyspělejších zemí." Střednědobý výhled je podle definice v zákoně o rozpočtových pravidlech období dvou let následujících po roce, na který se sestavuje rozpočet. Nejvyspělejší země (podle tabulky veřejných výdajů VaV v analýze Rady pro výzkum, vývoj a inovace) - Rakousko a Švédsko - dávají z veřejných prostředků na výzkum 0,91% a 0,88% HDP. Kdyby naše HDP zůstalo na úrovni loňského roku, mohli bychom tedy v roce 2013 počítat s cca 32 mld. (oproti současným cca 25 mld.) jdoucími na výzkum z veřejných financí. Že bychom tu tedy měli zkontrolovatelný závazek?

Dále v textu stojí: "Systém financování vědy musí být korigován způsobem, který umožní další rozvoj Akademie věd ČR a ostatních veřejných výzkumných institucí. Sociální demokracie se distancuje od modelu financování vědy, který zásadně omezuje činnost Akademie věd ČR." Jakým způsobem má být systém korigován? To se z textu bohužel nedozvíme. Za zmínku ale stojí, že ve volebním programu ČSSD z roku 2006 píší, že hodlají: "Vytvářet stále kvalitnější formy pravidelného a objektivního hodnocení výsledků výzkumu a vývoje." Ačkoliv se na přípravě metodiky hodnocení VaV neustále kutilo a byli jsme obesíláni žádostmi o připomínkování, od ČSSD pokud vím žádný podnět za tu dobu nepřišel.

Kromě volebního programu zveřejnila ČSSD další dokumenty - sadu Oranžových knih, z nichž jedna se věnuje školství, a Cestu z krize - "Plán ČSSD proti krizi a ke stabilizaci veřejných financí". V Oranžové knize školství je několik bodů věnovaných vysokým školám, se kterými lze souhlasit - chtějí např. "posílení akreditačních pravomocí, kontrolu kvality, uzavření škol a oborů s nedostatečným výkonem" (ovšem na dotaz, zda si myslí, že by se uzavření mohlo týkat nějaké VŠ v konkrétním volebním kraji, jsem odpověď nedostal). Taktéž deklarované "posílení důrazu na matematiku a technické disciplíny" mi zní sympaticky.

Značně velkorysá je pak Cesta z krize - tam se to jen hemží konkrétními částkami. Strana chce "zvýšit prostředky pro odměňování v rámci Akademie věd a vysokých škol. Vysoké školy a Akademie mají peníze na vše, kromě své základní pedagogické a odborné činnosti. Náprava tohoto stavu stabilizuje odbornou základnu škol a zejména setrvání mladých pracovníků v oboru, pro které nezřídka po absolvování doktorandského studia chybí místa a platy. Rozpočtový efekt: 2,5 mld. Kč." (Kde na to vzít? Inu - zvýšit daně, obnovit progresivní zdanění, podojit ČEZ, atd.). Jak se má ale tato částka mezi Akademii a vysoké školy alokovat? Přilít všem stejně? Nebo na základě jejich výkonu? Jak jej ale změřit? Dosavadní hodnocení vědeckého výkonu systémem "kafemlejnek" ČSSD odmítla, jen co proti němu začali protestovat ti, kterým namlel méně (ačkoliv jej předtím bez problémů nechala projít parlamentem). Necháme to na úřednících a nebo povoláme odborné komise, které měšec moudře rozdělí?

Se svými dotazy jsem se obrátil na olomoucké kandidáty - tehdy ještě Miloslava Vlčka, dále na Jiřího Krátkého, Pavla Němečka, Jiřího Zemánka a na stínového ministra školství Jiřího Havla. Chce-li ČSSD bořit vše, co od předchozí vlády jest, co to bude znamenat pro systém financování výzkumu? Nechají dělení institucionální podpory na uvážení Rady pro výzkum, vývoj a inovace, nebo se budeme vracet k výzkumným záměrům? Nebo převezmeme britský systém REF (RAE už opouštějí) bez výraznějších modifikací? Odpověď mi přišla pouze od poslance Jiřího Krátkého: není to jeho parketa, mám se obrátit na stínového ministra školství. Miloslav Vlček mi odpověděl po ústní urgenci den před svou rezignací v témže smyslu - je to mimo jeho odbornost a postoupí to Havlovi. Zajímavé ovšem bylo, že při diskusi vyjádřil odmítavý postoj k rušení kafemlejnku. Napsal jsem i Petru Petržílkovi, vedoucímu politicko-analytické sekce, kterému mají být směrovány dotazy k Oranžovým knihám. Taktéž mě odkázal na Jiřího Havla. Stínový ministr a současný europoslanec Havel je však bohužel zřejmě natolik vytížen, že od něj jsem odpověď nedostal (dříve mi na korespondenci odpovídal velmi poctivě a poměrně fundovaně). Své dotazy jsem nakonec poslal i jihomoravskému poslanci z univerzitního prostředí Ivanu Ohlídalovi - zatím též bez odezvy. Doufejme tedy, že Jiří Havel, který se zdá být jediným kompetentním člověkem v ČSSD v této oblasti, zůstane ve formě po celou dobu, kdy bude jeho strana zodpovídat za správu věcí veřejných.

TOP 09

Strana má ve svém programu poměrně podrobnou kapitolu "Vzdělávání, věda a výzkum". I zde je inzerován odklon od kafemlejnku: zavést se má "pravidelné hodnocení kvality výzkumu mezinárodními vědeckými panely, které jsou běžně využívaným nástrojem v zahraničí. Výsledky hodnocení výzkumných organizací budou zveřejňovány." Financování výzkumu pak má být založeno na smlouvách, přičemž se bude vycházet z kvality výsledků: "Vláda předloží systém výkonnostních smluv, ve kterých se organizace zaváží naplnit předem stanovené, vzájemně odsouhlasené a ověřitelné kvalitativní a kvantitativní parametry, které se zakotví do smluvního vztahu." Reformovat se má systém řízení výzkumných organizací: "Vláda podpoří posun k profesionálnímu řízení vědeckých institucí, kdy se na vedení ústavů a vysokých škol budou podílet i profesionální manažeři či lidé se zahraniční zkušeností. Změny musí doznat rovněž státní řízení agend výzkumu a vývoje, přičemž ke zvýšení efektivity přispěje koncentrace těchto agend a vysoká odborná kvalita a profesionalita zaměstnanců státní správy schopných převzít odpovědnost za koncepční práci v oblasti výzkumu, vzdělávání a inovací." Kromě toho by nás čekal i řez do výběru priorit - vláda prý "na základě kvalifikovaného výběru rozhodne o prioritách českého výzkumu. Výběr by měl být proveden na základě výsledků mezinárodního hodnocení, které posoudí, v jakých oborech má český výzkum šanci být mezinárodně viditelný."

Budeme tedy přebírat některý ze zahraničních systémů expertního hodnocení?  Kolik peněz na to máme vyčlenit a jak zaručíme, že kvalitní zahraniční hodnotitelé budou ochotní ztrácet svůj čas, aby přijeli zaříznout nekvalitní instituci? A jak se vlastně liší institucionální financování založené na smlouvách od účelového, které probíhá formou projektů? Poslal jsem své dotazy olomoucké jedničce a dvojce na kandidátce strany - Jitce Chalánkové a Ivo Vykydalovi. Oba odpověděli velmi promptně, ovšem s tím, že toto není jejich parketa a odkázali mě na Jana Vitulu, který má u nich otázky politiky výzkumu na starosti. Vitula je ředitelem sekce řízení operačních programů EU na MŠMT, ve straně je předsedou jihomoravské organizace, ale do sněmovny nekandiduje. Na dotazy mi odpověděl velmi rychle a podrobně - přitom ze všech, které jsem se svými dotazy kontaktoval, měl odpovědi nejfundovanější.

Britský systém si prý chtějí vzít jako inspiraci, ač ho nechtějí přebírat komplet. Velmi podobný systém by Vitula rád viděl na omezenou dobu "cca 2 kola - tak aby ti slabí dostali na poprvé varování, na podruhé už z kola ven (aspoň v extrémních případech to bude nutné)". Takováto hodnocení by měla přijít na několik promile celkových výdajů na VaV, byla by tedy v řádu desítek milionů korun ve zhruba dvouletém období - což považují za dobrou investici.

Přechod na smluvní financování prý sice může být vnímáno jako setření některých rozdílů mezi institucionálním a účelovým, ale jen do určité míry: předmětem závazku by měly být "především aspekty organizační, manažerské, nastavení pravidel kontroly kvality (vnitřní!) výzkumu, pravidel kariérního řádu, rámcově také vědecké výkonnosti jednotlivých typů výzkumných pozic, pravidel pro správu duševního vlastnictví, propagace výsledků vůči veřejnosti ("societal outreach") atp." a nikoliv např. tématika konkrétních článků, které budou výstupem výzkumu.

Co si máme představit pod posunem k profesionálnímu řízením vědeckých institucí? Jak se vypořádat s tím, že u nás pravděpodobně není dostatek špičkových manažerů, kteří by byli ochotní jít dělat za plat šéfů vědeckých institucí? Pokud by naopak šel vědcům velet "profesionální manažer" - čerstvý absolvent z vyšší školy manažerské, je velká pravděpodobnost, že takové velení by řada výzkumníků nad sebou nesnesla. Ti dobří by odešli a s těmi, co by zbyli, by instituce díru do světa neudělala. Vitula vidí řešení v podobném přístupu, jaký používají u rozbíhajících se investičních projektů z operačního programu EU Výzkum a vývoj pro inovace: "Tam nutíme žadatele (u velkých projektů) aby výběrovou komisí (s mezinárodní účastí) hledali „vědeckého ředitele“, který bude mít na starosti rozhodování o jednotlivých vědeckých programech a „ekonomického ředitele“, který bude definovat možnosti těchto center. Očekáváme, že tento způsob řízení by měl vést k daleko větší platové diverzifikaci a tím pádem i udržení „hvězd“". Vitula dále píše o plánu vytvořit "program "twinningu" - dlouhodobé partnerství s pečlivě vybranými pracovišti ze zahraničí, na nichž existuje dobře fungující systém řízení výzkumu. Domnívám se, že systém twinningu by měl umožnit opakované stáže odborníků ze zahraničí v českých výzkumných institucích a opakované studijní cesty českých vedoucích pracovníků VaV do zahraničí."

Kandidátů jsem se ptal i na jejich představu proporcí ve financování základního a aplikovaného výzkumu a na politiku financování firemního výzkumu z veřejných zdrojů. Dělení výzkumu na základní a aplikovaný Vitula neuznává - každý výzkum by měl podléhat přísnému hodnocení. S tím, že systém by stálo za to doplnit o mechanismus "získáš korunu ze soukromého sektoru, stát ti přidá 40 hal z veřejných zdrojů", což odpovídá principu financování německých Fraunhoferových ústavů. Přímé financování výzkumu ve firmách odmítá, mělo by jít výhradně o daňová zvýhodnění. Navíc by umožnil daňová zvýhodnění firmám, které si výzkum zaplatí u univerzit či výzkumných institucí - což by mohlo řešit současný nepříznivý stav, kdy ve srovnání s vyspělými zeměmi je na univerzitách jen mizivá část výzkumu financována ze soukromých zdrojů.

KDU ČSL

Lidovci mají ve svém programu stránku nadepsanou "Podpora vědě, výzkumu, inovacím a informačním technologiím". Pod obecnou deklarací o užitečnosti vědy najdeme čtyři body "jak na to":

"Zasadíme se o koncentraci a zpřehlednění finančních zdrojů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace." O něco takového se pokusila už minulá vláda, jejímiž členy lidovci byli, šlo o snižování počtu poskytovatelů - tedy ministerstev, která disponují svým výzkumným balíkem. Bylo by dobré být konkrétnější - kolik poskytovatelů by tedy mělo správně být? "Budeme podporovat vznik technologické agentury pro financování aplikovaného výzkumu." Možná by je zajímalo, že Technologická agentura ČR vznikla už loni a letos rozjíždí svůj první program Alfa. "Podporujeme činnost Akademie věd ČR. " Hm. A jak? A konečně: "Budeme podporovat spolupráci vysokých škol s AV ČR na základním i aplikovaném výzkumu." Což je sice v obecné rovině velmi chvályhodné, ale co to konkrétně znamená, se nedozvíme. Zbytek stránky se pak zabývá otázkou zvyšování počítačové gramotnosti.

Poslal jsem své dotazy olomouckému volebnímu lídrovi Pavlu Horákovi a též Michaele Šojdrové, která má v KDU ČSL na starosti školství. Zatím žádná odpověď nedorazila.