Fenin: Chci trenéru Bílkovi ukázat, že se mnou může počítat

Za reprezentaci Fenin nastoupil naposledy minulý rok v dubnu v kvalifikačním zápase proti Slovensku, po němž následoval známý večírek několika fotbalistů, mezi nimiž mladý útočník byl.

Fenina pak trápilo zranění třísel, dvakrát byl na operaci. V uplynulé sezoně Bundesligy zasáhl český reprezentant do sedmnácti zápasu Frankfurtu, většinou však jako střídající hráč. Problémy s třísly ho limitovaly celou sezonu.

Jak prožíváte svůj návrat do reprezenatce po více než roce?
Vracím se po dlouhé době. Užívám si to, skoro celou sezonu jsem marodil, takže teď se těším na každý zápas. Navíc reprezentaci určitě hodně dlužím.

Byl jste to hodně překvapený?
Určitě jsem příjemně překvapený. Můj cíl do jara byl vůbec se vrátit a o nároďáku jsem vůbec nepřemýšlel. Byl jsem rád, že jsem mohl hrát v několika posledních zápasech a ověřil si, že to zase jde.

Byl jste dvakrát na operaci s třísly. Je nyní už všechno v pořádku?
Úplně stoprocentní to není. Po reprezentačních zápasech mám měsíc dovolenou, tak na tom budu muset zapracovat. Nejdůležitější je, abych mohl naskočit v létě do přípravy. Předtím v létě ani v zimě jsem přípravu neabsolvoval, byl jsem zraněný, takže potřebuju pořádnou letní přípravu. Cítím to na sobě. Teprve až v posledním kole jsem nastoupil od začátku. Ne že bych to neuběhal, ale když je třeba šedesátá minuta, necítím se tak silný jako předtím, když jsem přípravy absolvoval.

Jak to přesně bylo s vaším zraněním? Bylo to komplikované, dlouho jste nevěděl, na čem jste...
Celkově to bylo složité. Minulou sezonu jsem odehrál celou, před posledním zápasem mě začalo bolet v místech, kde je stydká kost, ještě jsem to odehrál pod injekcema. Pak jsem měl čtrnáct dní dovolenou, ale bolesti vůbec neustupovaly. Poté jsem byl v Berlíně na konzulatci s odborníkem, který diagnostikoval, že je to od třísel. Po první operaci byly ty bolesti ještě větší, nikdo neví proč. Pak jsem byl snad u všech možných doktorů, byl jsem z toho nešťastný. Možná ta první operace byla příliš brzo.

Jak vám v té chvíli bylo?
Je to hrozný pocit. Po první operaci se člověk dlouho vrací a ono to se to nelepší, tak určitou dobu nemá motivaci. Když je člověk dlouho zraněný a nevidí, že se něco lepší, pro sportovce je to to nejhorší. Zkrátka bezmoc.

Berete tuto pozvánku jako novou šanci? Ukázat se a získat si místo v nově se tvořícím týmu?
Určitě, proto sem jedu. Proto na tom srazu jsem, chci se předvést a ukázat trénu Bílkovi, že se mnou může počítat do podzimní kvalifikace. Prvotní je ale vrátit se do Bundesligy, nabrat fyzičku a podobně. Nejdřív ale musím hrát v klubu a musí se mi dařit.

Neuvažoval jste, že byste teď pozvánku kvůli problémům s třísly odřekl?
Ne. Kdyby mi začínala sezona dříve, jako například v české lize, bylo by to komplikovanější. Ale já mám celý červen volno. Neměl jsem jinak možnost se trenéru Bílkovi ukázat, jen ve Frankfurtu, takže bylo prvotní pro mě sem jet.

Nebál jste se, že byste musel s fotbalem skončit?
Neměl jsem strach, že se nevrátím, že úplně skončím s fotbalem. Ale v cizině jede ten vlak strašně rychle a když z toho člověk vypadne, není jednoduché se vracet. Ačkoli tu pozici jsem měl dobrou, to jsem viděl teď, když jsem se vrátil, ale netrvalo by to věčně. A pak je strašně těžké někam se vracet a pozici si znova budovat.

Jak se k vám během zranění chovali v klubu?
Všichni z toho byli nešťastní, navíc v klubu se zranil ještě druhý útočník Amanatidis. Podzim jsme hráli jen s jedním útočníkem. Ale stáli za mnou. Ta situace byla pro mě i pro klub špatná. Všichni to chápali, stáli za mnou a podporovali mě.

Loni po zápase po zápase se Slovenskem, který byl pro vás zatím poslední, došlo ke známé aféře, po níž jste bylo šest hráču vyloučeno z reprezentace a následně zase omilostněni. Byl jste mezi nimi i vy. Jak se na celou situaci díváte zpětně?
Nehrálo to roli nikdy, protože na tom dalším srazu byli nominovaní všichni, já jsem byl zraněný. Tam se ukázalo, že nikdo vyhozený nebyl. Jenom se to někde napsalo, nám to nikdo neoznámil, pro mě to nebylo nikdy téma.