Co to znamená, když je někdo „vyhořelý“?

Pokud oheň symbolizuje nadšení, radost, energii, motivaci, zájem a aktivitu, pak vyhoření můžeme chápat jako nezájem, podráždění, vztek, únavu, demotivaci a vyčerpání.

Vyhoření se rozvíjí pozvolna a nenápadně. Z dříve milých a kreativních lidí se pomalu stávají konfliktní, nepříjemní mrzouti, kteří kritizují všechny a všechno. Přitom platí, že zpravidla vyhořívají ti nejlepší pracovníci.

• Nejdříve jsme nadšení pro věc a necháme se delší dobu přetěžovat,
• postupně se začnou objevovat první projevy psychického a fyzického vyčerpání – jsme unaveni, předráždění, špatně spíme, bolí nás hlava či břicho, nic nestíháme,
• pak se začneme jinak dívat na naše spolupracovníky či klienty – jdou nám na nervy, připadají nám hloupí, štvou nás a máme chuť se práci vyhýbat, přestává nás bavit,
• a nakonec jsme velmi vyčerpaní, nic nás nebaví, únava je nepřekonatelná, máme špatnou náladu, jsme cyničtí a nepřátelští vůči klientům a kolegům, dokonce nám můžou být až lhostejní.

Reakcí na tento pozvolný proces je snaha pracovat ještě více, čímž se ale symptomy „burnout“ stupňují. Máme pocit, že naše velké osobní nasazení v práci je bezpodmínečně nutné.
Naše vlastní potřeby jdou stranou, protože práce musí být udělána.
Zjišťujeme, že zanedbáváme rodinu a přátele. Naše kontakty se koncentrují na zákazníky či kolegy z práce.
Přidávají se i zdravotní potíže, například časté nachlazení, infekce, bušení srdce, nechutenství, bolesti zad a hlavy a řada dalších.
I přesto, že spíme dost, můžeme se cítit pořád nevyspalý.
Postupně se nám snižuje i objektivní výkonnost.
V pozdním a chronickém stadiu se může „burnout“ rozvinout až do úzkosti, deprese či jiných psychických poruch.

Syndrom vyhoření vzniká, sejdou li se určité osobnostní charakteristiky a vzorce chovaní jedince s konkrétními podmínkami ve firmě, které vznik „burnout“ umožňují. V té chvíli dochází k přetížení organizmu. K vyhoření tedy nedochází díky obyčejnému stresu či přetížení. Hodně a tvrdě pracovat, žít ve stresujících podmínkách (nemít finanční či časové zdroje atp.), nemusí nutně vést k „burnout“. Vyhoříváme v takovém prostředí, které v nás vyvolává pocity bezmoci, vyřazenosti či neschopnosti a méněcennosti.

Obecně můžeme říct, že vyhoření nahrává, když:
1. množství práce kladené na zaměstnance neodpovídá jeho schopnostem a dovednostem,
2. pracovník nemá možnost ovlivňovat svou práci a její výsledky,
3. odměna není relevantní, schází zpětná vazba, pravidelné hodnocení, pochvala, uznání a zaměstnanec neví přesně, jaká je jeho role ve společnosti,
4. firma nezná potřeby zaměstnance a nevychází mu vstříc.

To, co naopak pracuje proti vyhořívání je, když:
1. zaměstnanec vnímá svoji firmu jako společnost váženou, v ideálním případě jsou hodnoty, které uznává pracovník, totožné s hodnotami firmy, pro kterou pracuje,
2. jsou vztahy zaměstnanců férové a vzájemně respektující.

Kulturu, ve které k vyhoření dochází, najdeme nejčastěji například v mladých a rozvíjejících se firmách, kde se stírá rozdíl mezi soukromím a prací. Je to výborná živná půda pro závislost na práci a neschopnost oddělit soukromí a zaměstnání.
Uvedu příklad: Michal – výborný specialista - se s kamarády pustí do budování firmy a věnuje této činnosti většinu své energie a času. Po nějaké době, i díky jeho přičinění, se z malého podniku stává solidní společnost. Přicházejí noví zaměstnanci a s nimi i jiná firemní kultura. Nic nejde jako dřív. Cizáci mu mluví do jeho specializace a co je ještě horší, ředitel jim naslouchá. Mezitím si Michal uvědomí, že ho opustila manželka, stále ho něco bolí a je tak unavený, že nemá chuť ani zajít si na fotbal. Cítí se opravdu mizerně – bezmocný, vyřazený a neschopný.

Ale i staré společnosti, ve kterých převažuje byrokratické řízení a na všechno jsou předem daná pravidla, podporují „burnout“. Představte si, že v takovéto firmě pracujete jako obchodní zástupce, který je hodnocený za velikost prodeje. Jste ve svém oboru výborný a i proto vidíte, co by prodej určitě zvedlo (například konkrétní marketingová akce, či vznik specifického produktu, který vaši zákazníci potřebují). Podáváte návrh managementu a máte jasný pocit, že jste právě hodil kámen do hlubokého rybníku. I když všechno půjde dobře a vedení zareaguje, bude to o půl roku později, než bylo potřeba.

V prostředích, kde je nutné trvalé emoční nasazení a navíc jde o zaměstnání, která nejsou společensky dostatečně uznávaná, je spíše vzácností narazit na pracovníka, který nevyhořel. Namátkou vzpomeňme zdravotnictví a školství.

Nakonec chci zdůraznit, že podmínky k „burnout“ se mohou vytvořit v každém prostředí.
I proto by se monitorování projevů vyhoření mělo stát součástí vedení a plánování kvalitních společností.

MUDr. Jana Králová, se věnuje koučování a individuálnímu vzdělávání manažerů. Pracovala jako psychiatrička, lektorka, projektová manažerka a ředitelka personální divize přední maloobchodní společnosti.19.5. od 11 hodin odpovídá na Karieraweb.cz v online rozhovoru na téma vyhoření.

Management Coaching nabízí koučování a individuální vzdělávání výkonných manažerů a ojedinělý přístup k prevenci a ošetření syndromu vyhoření. Ve spolupráci s německou společností Transferinstitut v této oblasti poskytuje komplexní služby, které zahrnují konsultace, poradenství, diagnostiku i realizaci konkrétních řešení.