Brankář Vokoun: Dvakrát jsme přežili svou smrt, teď už hrajeme uvolněněji

Už v 1. minutě inkasoval gól, po zbytek zápasu už ale zůstal bezchybný. V nervydrásajících samostatných nájezdech ho ze tří Finů překonal jen jeden. Brankář Tomáš Vokoun patřil k oporám české hokejové reprezentace ve vítězném čtvrtfinále proti Finsku.

Je velká úleva zvládnout takto dramatické čtvrtfinále?
(úsměv) Dneska to bylo pro nás o něco jednodušší. My už jsme v Německu dvakrát přežili svou smrt. Člověk ten tlak potom bere jinak, hraje se uvolněněji. Tomuhle mužstvu se moc nevěřilo, máme jedenáct nováčků, pro které to musí být fantastický pocit. Jsem rád i za ně. S Finskem to bylo vybojované, vydřené utkání. Kluci ustáli i vyloučení v prodloužení, když Finové hráli čtyři na tři. To mluví samo za sebe. A penalty? Přece všichni víme, že na ně máme šikovné hráče. O tom se pokaždé znovu a znovu přesvědčuju na tréninku, když mě tam koupou.

Dvě třetiny jste se ale nemohli prosadit a prohrávali 0:1...
Jako brankář to moc neovlivním, takže si s tím nelámu hlavu. Koncentruji se jen na věci, se kterými mohu něco udělat - nedostat další gól. Bohužel nám dali branku hned v 1. minutě, ale pak už jsme je 59 minut k ničemu moc nepustili.

Dostal jste gól hned v 1. minutě. Jak takto brzy inkasovaná branka gólmana ovlivní?
Ani ne. Vždycky spíš záleží, jak se cítím. Já jsem dostal rychlý gól už i od Kanady, takže tenhle pocit už dobře znám. Ten Fin to udělal skvěle. Kdybych udělal cokoliv, neměl bych šanci. Zatáhnul si puk trochu ode mě a trefil to přímo do víka. Člověk hraje proti dobrým hráčům, někdy proto proti němu ukáží věc, která se zkrátka nedá bránit.

Radil jste před penaltami něco spoluhráčům na Rinneho, kterého znáte z NHL?
Ne, kdepak. Já jsem se sám soustředil na sebe. Přiznávám, že na nájezdy si moc nevěřím. V NHL mi bůhvíjak nejdou.

V čem je rozdíl mezi nájezdy a hrou?
Ve výhodě jsou větší, delší brankáři. Když jsem přijel ke střídačce, dokonce jsem se ptal Ondry Pavelce, jak by si na ně věřil. Ale tohle bych mu neudělal, abych ho hnal do branky nerozcvičeného. Naštěstí to vyšlo, kluci jim tam nasázeli dva góly. Po tom Markově jsem si jen opakoval, že sám se neporazím. Že když už udělá něco skvělého, pak ať mi dá gól. Jinak ale ne. Radši jsem to moc neanalyzoval. Když to člověk dopředu moc řeší, většinou to špatně dopadne.

Není paradoxní, že ač vám nájezdy v NHL moc nejdou, nyní se vám povedly a penaltový král Jokinen selhal?
Tady jsou ty nájezdy trochu jiné než v NHL. Nejde o zápas číslo 35, ale o jedinečný duel o semifinále. Taky tu už byl špatný led, každý je nervózní. Dobře, že to nezvládnul!

Do semifinále tak jde tým většinou bez hvězd, bez hráčů otřískaných šampionáty, zatímco ty protřelé v minulých letech vyhořely. Čím to je?
Dost dlouho hrajeme to, čím je v NHL Montreal. Už od utkání se Švédskem jsme v play off, mnohem dřív než ostatní. Psychicky to pak zvládáte líp. Všechno bylo zasloužené, nikdo nám nedal nic zadarmo. Lidi většinou ještě říkali, že nám moc nevěří. Máme skvělého kapitána Rolinka, dobrou partu. Několikrát jsme prohrávali, ale dokázali jsme to obrátit. Proto
zůstáváme v Německu i o víkendu.

Byl tohle přesně ten zápas, pro který jste přijel z Ameriky na šampionát?
Přijel jsem, abych pomohl. Pro mě to nebyla lehká situace, ze začátku jsem se cítil hrozně. Ale věřím jedné věci: když pracuju, tak se do správného tempa dostanu. Důležité chvíle ještě přijdou, tím jsem si byl jistý i po blbých gólech s Běloruskem a podobně. Naštěstí jsem dost zkušený, abych věděl, na co se mám soustředit.