Co je ve volbách důležité

Politické strany se fackují na billboardech vším možným, ale většinou to nestojí za rozbor či úvahu. Většina stran chce bojovat s korupcí, jedna část spektra slibuje všem všechno možné i nemožné, druhá zase slibuje zachránit nás před bankrotem. Když to shrneme: polarizovaná politika stupidních hesel, kterou mají baštit ti omezenější z nás. Ale co my ostatní?

Laskavý čtenář nechť dovolí, abych napsal, co považuji v těchto volbách za důležité já. Shodou okolností je to přesně to, co zrovna chybí nejen na plakátech, ale i v programech.

Jako bychom se v Česku pohybovali na opuštěném ostrově nebo ve vzduchoprázdnu. Vnímáme vůbec, co se v Evropě děje? A jaký bude náš postoj k tomu všemu? Vždyť přece z diskuse o programech se zrodí náš postoj, náš zahraničněpolitický zájem. A ten budeme zatraceně potřebovat.

Dramatický vývoj v Evropě doléhá do České republiky jenom v podobě úvah o Řecku: ti nás přivedou do Řecka, my tomu zabráníme.

Je však důvodné předpokládat, že v Evropské unii začnou brzy probíhat institucionální změny a posuny pravidel. Nově vzniklý garanční fond (resp. jeho příslib) zatím vznikl mimo pravidla, protože jde o instituci sice gigantickou, ale vzniklou dohodou jednotlivých států eurozóny. Už tady ale máme náznak čehosi podstatného: Polsko i Švédsko (státy EU, které nejsou v eurozóně) na tom chtějí participovat, u nás to není vůbec téma.

Jenže pak nevynutelně přijdou věci, bez kterých to - jak říká stále více ekonomů - nepůjde. Přijde modernizace Paktu stability a růstu, přijde „ekonomické vládnutí", přijde přísnější kontrola a koordinace fiskálních politik, pokus o koordinaci nerovnováh uvnitř, možná přijde na řadu i rekonfigurace statutu Evropské centrální banky. Bude se možná vydávat i společný evropský dluhopis. Zjevně bude třeba doplnit či změnit Lisabonskou smlouvu. Bude se asi vylučovat z eurozóny nebo z unie (nebo se budou pozastavovat práva).

Jaký bude český postoj? Vůbec nic o tom nevíme, politické strany mlčí. A když politici mlčí, ať se pak nediví, že bude dominovat ten, kdo má silný názor. A to budou euroskeptici v čele s prezidentem. Až se stane, že se ocitneme na chvostu unie nebo dokonce mimo ni, ať to voliči vyčítají sami sobě, protože nevytvořili včasný nátlak na politiky, aby zaujali postoj.

Opomíjené kruciální téma číslo dvě je energetická závislost na Rusku. Co udělá příští vláda ve věci energetické závislosti na Rusku? Jaký bude postoj k plynovodu Nabucco? Jak zařídit, aby Rusové nevyhráli kontrakt na dostavbu Temelína? Je v této souvislosti rozumné ředit státní podíl v ČEZ na 51 procent? Opět ticho po pěšině v celém slavném politickém spektru. Jenže když nás to nebude zajímat, skončíme brzy jako vazalové Ruska.

Třetí téma je vztah ke Spojeným státům, tedy atlantická vazba. Česká pravice jakoby měla vztah jen k Bushově administrativě (to byla asi ta pravá Amerika) a na Obamu se tváří rozpačitě, jeho vládnutí asi považuje za (pro nás nepraktickou) epizodu. O české levici ani nemluvě, její obzor končí v Německu a Rakousku. Obama byl ČSSD sympatický dokavaď nechtěl navýšit kontingent v Afghánistánu.

A za čtvrté - v programu partají mi zcela schází prorůstová strategie. To jsme opravdu spokojeni s tím, že když roste německá ekonomika, tak rosteme taky, a když německá ekonomika neroste, tak se tváříme, že se holt nedá nic dělat?