Proč si čeští politici vyčítají řecký krach

V české politice se rozmohla zajímavá disciplína. Političtí lídři se navzájem bijí po hlavách tím, jak se chovají v zahraničí partaje, které jedna strana pokládá za spřízněné duše té druhé. Jako ideální klacek se nyní hodí Řecko se svými ekonomickými problémy.

A tak se vůdci dvou nejsilnějších stran Jiří Paroubek a Petr Nečas před zraky kamer stávají experty na řeckou politiku a předhazují si, kdo tuhle balkánskou zemi přivedl k bankrotu. Zda vlády pravice nebo levice. A zcela vážně z toho vyvozují, jak to asi bude v České republice, když vládu nesestaví oni, ale politický sok. 

Takže aby bylo jasno - podle Nečase Řecko přivedla na pokraj krachu vláda levicové strany PASOK. Paroubek ovšem kontruje - současná levicová vláda jen zdědila schodek po dvou pravicových kabinetech strany Nea Demokratia. Nečas se ale nedává a namítá – no jo, ale všechno zavinila levice už v osmdesátých letech, pravice to už jen nestihla opravit…

Co že to má Řecko společného s Českou republikou? Možná tak členství v Evropské unii. Možná aktuální tendenci hromadit dluhy. Ale tahle delegovaná odpovědnost za to, co se děje v Řecku je jinak poněkud k smíchu. Je to jako z vyprávění dobrého vojáka Švejka: „To je syn toho probodnutýho, to bude asi také pěknej lump.“

Od Švejka zpět k politice. Lze se totiž dívat i na pozitivní příklady, tam absurdita vynikne ještě víc. Opravdu si někdo myslí, že tu zázrakem vznikne země politické kultury, bezpečnosti, či nekorupčního prostředí jaké vidíme třeba ve Švédsku, jen proto, že tu vyhraje levice? A naopak – bude mít Česká republika o něco blíž k Británii jen proto, že by v Česku vyhráli místní souputníci britských konzervativců z ODS? Asi ne.

Čeští politici se rádi přirovnávají ke svým zahraničním protějškům, tu vzhlížejí do Británie k Davidu Cameronovi, tu vyzdvihují přátelství s exkancléřem Gerhardem Gazpromem Schröderem, cítí se být spřízněni s nejrůznějšími stranami jen na základě dělení v jednoduchém pravo-levém spektru.

Skutečnost ale takhle černo-bílá není, i když si to řada politiků myslí. Dobře je to vidět třeba na Straně zelených. Ta má na Západě jasnou škatulku levičáků, takže se v Česku všichni diví, jak to, že se z téhle škatule vymyká. Jako by měl být francouzský komunista v 70. letech stejný jako ten československý…

Příkladů ze zahraničí se ale rozhodně nezříkejme. Aktuálně ve Španělsku socialistický premiér Zapatero nesocialisticky škrtá platy ve veřejném sektoru, snižuje sociální dávky a mrazí důchody (a teď taky zavádí milionářskou daň...). Protože zadlužené zemi s dvacetiprocentní nezaměstnaností prostě nic jiného nezbývá.

Je to docela užitečný vzkaz všem: Po volbách už není čas hádat se, kdo za to může. Odpovědná strana a pak i odpovědná vláda musí zkrátka dělat i nepopulární, ale nezbytné  kroky, bez ohledu na ideologické floskule.