Lide český, moravský a slezský, občané České republiky jakékoliv národnosti, rasy a vyznání s právem volit zástupce do parlamentu České republiky!

Dnes a v sobotu o sobě podáme historické svědectví. Budeme sami o sobě svědčit v kauze svobody, demokracie a moderní prosperující společnosti. Budeme skládat zkoušku dospělosti a účet z dvaceti let přípravy na vstup mezi demokratickou a vyspělou elitu světa.

Dnes odpoledne a zítra ráno odjíždějí z našeho nádraží vlaky pouze dvěma směry. Koleje jsou nerovné a spojky jsou vymlácené, tak už to s kolejemi někdy bývá. Ve vlaku jsou místy porvané sedačky, na záchodě to někdy smrdí a průvodčímu vzadu leze košile z kalhot, tak to někdy bývá i s vlaky (vždyť to bylo bez tendru a na deset let :-)). Rozdíl je pouze v tom, kam nás zavezou.

Na parádní čtyřnápravové lokomotivě sovětské výroby hrdě svítí nápis „Pchjong-jang". U narychlo přemalovaných vagónů se tlačí lidé. Z tlampačů zní veselé písničky Michala Davida občas proložené jednoduchými pokyny:  „Kdo si nestačil vyzvednout pivo a párek, vyzvedne si ho za jízdy", „Rychlík má jen jednu cestovní třídu ‘Pro všechny obyčejné lidi‘, nastupujte rovnoměrně do všech vagónů", nebo „Ve vagonu za lokomotivou se budou za jízdy zdarma spravovat zuby, netlačte se, sádry je dost". „Nááástupovat".

Ihned po odjezdu čekají další příjemná překvapení. Každý cestující nejprve dostane zpět třicet korun z jízdného. Kdo již viditelně má své zásluhy vepsané ve tváři, dostane šmahem pěkných 2400. Prostřední chodbičkou prochází příjemný velký plešatý pán s hezky upraveným plnovousem a vhazuje malé pytlíčky zlaťáčku rovnou do kočárků, pečlivě uložených v prostoru pro zavazadla. Ukazuje se, že piva je opravdu dost, párky jsou trochu nakyslé, ale je jich taky dost a to je hlavní. Z vestavěných LCD panelů mluví nějaký pán, vypadá trochu jako čert, ale mluví hezky a to je taky hlavní. Nálada je vynikající. „Jedééém".

Přicházejí však i první zneklidňující zprávy. Vlakvedoucí nejprve citlivě a pokorně vysvětlí, že původní trasa přes Atény se nekoná, pojede se rovnou: Slovensko, Ukrajina, Rusko, Kazachstán, Kyrgizstán a dále již po plánované trase. Jedna babička lituje, těšila se, že uvidí na stará kolena moře a navíc ji jejich 2400 v těch zemích ani nikdo nesmění. Pán, co prve rozhazoval zlaťáčky, trpělivě vysvětluje, že na původní trasu není dost cenově regulované elektřiny.

Někteří lidé se začínají dožadovat jídelního vozu. „Jsou jenom párky a pivo, ale je jich dost pro všechny a zadarmo", trpělivě vysvětluje pán, „Jídelní vůz jsme nezařadili, jídelní vůz je business, business je korupce a s tou mi jsme tvrdě zatočili. Co kdyby někdo vydělal peníze a koupil si za to jachtu?!".

V Bratislavě na nádraží se nestaví, soudruh Fico však přesto posílá pozdravnou SMS. Strojvedoucí vypíná hruď a spouští pozdravnou sirénu.  „To jsem zvědav, jestli Janukovič napíše mě nebo Filipovi", pomyslí si hned a trochu se zakaboní (pozn. autora: Vojtěch Filip je předseda ÚV KSČM zvolený VII. sjezdem KSČM, toho času technik dosazený výrobcem lokomotivy, který zálibně a zlověstně osahává všelijaká hejblátka, ač jim nerozumí).

Za okny se zlověstně míhá ponurá Orwellovská krajina. Ozim, který ukrajinští soudruzi chytře geneticky upravili stronciem 90, opět letos nevzešel. Po celinách se místo obilí povalují v tlustých vrstvách igelitové pytlíky a jiné odpadky.  Na dně Aralského moře tlejí zbytky živočichů, nakloněný vrak rybářské lodi nějaký vtipálek postříkal nápisem „Elvis žije". 

Jedna maminka rozbalí pytlíček se zlaťáčky, ukážou se být čokoládové. Pivo došlo. Je zadržen jeden imperialistický škůdce, který načerno prodává fridex ukradený z lokomotivy. Soudruzi na lokomotivě lohní zabavený fridex...........

 

Nevím jak Vy, ale já pojedu tím druhým vlakem, ve kterém se nekriminalizují a nezesměšňují podnikatelé, kteří zaměstnávají lidi. Vlakem, ve kterém stát neplatí důsledky dlouhodobě špatné politiky ve vzdělávání, péči o zdraví a celkově chybné hospodářské a společenské strategie z účtu těch schopných. Vlakem, kde je pivo sice za peníze, ale je ho opravdu tolik, kolik je potřeba, a je chutné.  Vlakem, kde je vzdělání sice za peníze, ale je kvalitní a přivádí lidi ke skutečným morálním hodnotám. Vlakem, kde se o svoje zdraví starají především sami cestující. Vlakem kde se občané nechovají ke svému státu jako zákazníci, ale jako akcionáři. Vlakem, kde je radost překonávat drobné překážky života a poctivě si obdělávat svoje políčko.......

...... a na oslavu toho zaměstnám do konce roku 2010 dalších pět lidí.

 

Tomáš Hamr

Managing Director at Conceptica s.r.o.

(profil blogera zde)