Česká veřejná správa - lze ji reformovat?

Česká veřejná státní správa byla bezesporu jedním z předvolebních témat. Lidé ji vnímají jako zbytečně rozbujelou, nákladnou a nevýkonnou. To konečně ukázala i dubnová konference v Senátu o elektronizaci veřejné správy. Asi si většina z nás si přeje veřejnou správu efektivní, výkonnou, nestrannou, s kompetentními úředníky a hlavně transparentní. Jenže – jak toho docílit?

Pokud se podíváme na státy, které podobnou reformou již prošly, dostaneme čtyři stěžejní body:

• je nutné maximálně využít moderní informační a komunikační technologie

• je nutné stanovit jasná pravidla pro státní úředníky

• je nutné zjednodušit a zmapovat všechny procesy veřejné správy

• veřejnou správu nelze reformovat bez silné politické podpory

Podle mého názoru jsou pro úspěch reformy veřejné správy důležité všechny čtyři body. A jak si ČR vlastně "stojí"?

ICT a veřejná správa

Osobně jsem přesvědčen, že se jedná o nejjednodušší bod. Česká republika může využít zkušenosti zemí, které mají svoji reformu z větší části za sebou a které se o své zkušenosti ochotně dělí (např. Rakousko, pobaltské státy či Korejská republika). Důležitější ale je, že ČR má již hotovou svoji univerzální Komunikační infrastrukturu veřejné správy, pracuje se na základních registrech a konečně nelze opominout princip kontaktních míst CzechPOINT. Ne, že bychom neměli co zlepšovat, ale ČR má poměrně jasnou a propracovanou představu, co dál.

Pravidla pro státní úředníky

Stručně řečeno, ČR potřebuje jasný Služební zákon, který by stanovoval nejen práva, povinnosti a kariérní řád státních úředníků, ale hlavně by stanovil, co všechno by státní úředník měl umět. Jak EU, tak i Korea přiznává status úředníka tomu, kdo uspěje u poměrně náročných zkoušek . Osobně bych byl rád, aby základem těchto zkoušek byl český jazyk, základy práva a ekonomie, logické myšlení, test schopnosti porozumět psanému textu, uživatelská znalost ICT a konečně test aktivní znalosti některé z pracovních jazyků EU. Stávající úředníci, kteří by na složení této zkoušky měli určitou lhůtu; po jejím uplynutí by museli veřejnou správu opustit. Je pochopitelné, že stát musí nabídnout takové podmínky, aby práce ve veřejné správě byla pro kvalitní pracovníky atraktivní. Ale podobnými zkouškami procházejí zájemci o práci v EU nebo v Korejské republice, kde se na jedno místo úřednické místo hlásí i několik desítek uchazečů.

Ani tento bod nevidím jako příliš obtížný – i zde je dost zahraničních zkušeností, které můžeme rychle použít. Na druhou stranu, mnoho lidí ve veřejné správě jakoukoliv reformu vnímá jako noční můru a bude klíčové rychle najít ty, kteří takovou reformu podporují i dnes.

Zjednodušení státní správy

Toto vnímám jako úkol zcela nejpracnější, srovnatelný s vyčištěním bájného Augiášova chléva. V prvním kroku považuji za nutné zmapovat to, jaké činnosti stát musí (zejména na základě mezinárodních smluv a zákonů) vykonávat. V druhém kroku se tyto činnosti optimalizují tak, aby nejen mohly být zahrnuty do eGovernmentu. Tato optimalizace zahrnuje nejen maximální zjednodušení a sjednocení činností, ale zároveň „dokumentovatelnost“ a průhlednost celého procesu, aby v případě potřeby bylo možné sledovat činnost a zodpovědnost jednoho každého úředníka v jedné každé věci. V neposlední řadě to je také šance, jak tyto činnosti udělat (z pohledu občanů) co nejpohodlnější. Zkušenosti z jiných zemí přitom ukazují, že činnosti veřejné správy nelze nejdříve „překlopit“ do elektronické podoby a až poté je optimalizovat. Informační systémy totiž mají jednu nepříjemnou vlastnost – dělají přesně to, co jim řekneme, ne to, co po nich chceme. A protože mnohé procesy ve veřejné správě si totiž žijí svým životem, který není nikde popsán, pouhá „elektronizace“ činností veřejné správy vede k velmi překvapivým výsledkům. (Podobné situace ostatně nastávají i v podnicích, které se rozhodnou zavést nebo změnit podnikový informační systém.)

Silná politická podpora

Je myslím jasné, že reforma veřejné správy vyžaduje silnou a dlouhodobou politickou podporu. Letošní volby naštěstí neskončily patem nebo situací, která by se patu velmi blížila. Není teď důležité, jaká vláda a s jakou podporou nakonec z voleb vzejde. Parlamentní matematika nám dává slušnou šanci na vytvoření vlády se solidní podporou ve Sněmovně (aktuální "číslo dne" je 118), takže nás v tomto volebním období pravděpodobně nečekají boje o jeden každý hlas. To (optimisticky doufám) povede k daleko věcnějším diskusím nejen na téma reformy veřejné správy. Z mého pohledu, politická reprezentace by měla tuto příležitost využít – voliči to od ní očekávají.

Jsem tedy přesvědčen, že odpověď na úvodní otázku zní "ANO". Navíc, je nejvyšší čas a zároveň se rýsuje vláda s (na ČR neobvyklou) velmi stabilní podporou ve Sněmovně. Reforma veřejné správy však (podle mě) nepatří mezi politicky populární kroky. Mnozí lidé ve veřejné správě změny zrovna nemilují (a nečekejme noblesu sira Huphrey Applebyho) a jedno volební období je velmi krátká doba na to, aby reforma přinesla své ovoce. Na druhou stranu, bez efektivní a transparentní veřejné správy zůstane boj s korupcí stále jen bojem s větrnými mlýny.