Moje pozice ve Spartě? Uvidíme po přípravě, mám chuť, říká brankář Zítka

Jeho první den ve Spartě byl pěkně nabitý. Fotbalový brankář Daniel Zítka dopoledne s týmem absolvoval první trénink na novou sezonu, hned po něm podepsal s mistrovským klubem dvouletou smlouvu s roční opcí a po podpisu už mluvil s novináři. Zítka se vrací do Česka po jedenácti letech strávených v Belgii, z nichž osm strávil v bruselském Anderlechtu.

Na smlouvě se Spartou jste se dohodli bez problémů?
Ano, jen jsem musel ukončit spolupráci s Anderlechtem, což jsme udělali ve čtvrtek. Dnes jsem ve Spartě podepsal smlouvu na dva roky s opcí.

Měl jste i jiné možnosti?
Byly vlastně dvě možnosti. Buď jsem mohl být rok v Anderlechtu, nebo podepsat ve Spartě. Byly ještě nabídky na hostování do některých belgických prvoligových klubů, ale tam byly podmínky, aby mě platil Anderlecht, což by se mu vůbec nevyplatilo, takže tato varianta nebyla reálná. Z Čech se mi nikdo jiný neozval.

Loni byl jedničkou Jaromír Blažek, dnes na tréninku vás bylo pět brankářů. Do jaké pozice podle vás do Sparty přicházíte?
To se uvidí po přípravě. Chci tu zvednout konkurenci a chci Spartě pomoct k tomu, aby měla na konci sezony co nejvíce ocenění, takže titul, domácí pohár a účast v evropských pohárech. Mám sportovní chuť, kterou bych chtěl prodat. Myslím, že budu mít trochu problém s aklimatizací. Až čas ukáže, jak se tady přizpůsobím. Přeci jen jsem byl jedenáct let v Belgii a rozdíl je nejenom ve fotbale, ale i v životě.

Jaká byla po té době dnes komunikace se spoluhráči na tréninku? Nevkrádala se vám do úst slova z vlámštiny?
Ne, to vůbec, čeština se nezapomíná. Je to lehčí, když můžu na obránce mluvit jedním jazykem. V Anderlechtu jsem měl před sebou hráče tří národností, tak jsem musel střídat jazyk. Komunikace bude bez problémů.

Jak na váš přestup do Sparty reagovala rodina?
My jsme byli rozhodnutí, že se v roce 2011 vrátíme do Čech, nabídka Sparty naše rozhodnutí urychlila. Manželka a děti se tu také budou potřebovat adaptovat, protože děti tu vždy byly jen dva týdny v roce, na druhou stranu si myslím, že děti se adaptují rychle.

Jak proběhlo vaše rozloučení v Anderlechtu?
V pátek jsme se rozloučili s prezidentem Anderlechtu a jeho paní a bylo tam i pár dalších lidí ze sekretariátu, ticketingu, ti, co se starají o trávník a další. Dostal jsem na rozloučenou dres podepsaný od všech zaměstnanců v klubu. Já je pak pozval na šampaňské.

Neplánujete, že byste se do Anderlechtu někdy v budoucnu vrátil? Udělal jste si tam dobré jméno a silnou pozici...
Dveře tam zavřané nemám, ale nevidím velkou možnost, že bych se tam vrátil. Vrátili jsme se do Čech natrvalo, jedině že by se manželka a děti chtěly vrátit do Belgie.