Zdanění je krádež - díl 2. (dokončení)

Mnohý čtenář si nad mým nedávným příspěvkem Zdanění je krádež možná položil logickou otázku: I když s autorem souhlasím a uznávám, že zdanění je krádež, neumím si představit, jak jinak by mohl stát fungovat a financovat své výdaje, pokud by zdanění neexistovalo. Takovému čtenáři nabízím svůj další text, který jsem již dříve publikoval na www.aynrand.cz . Zde je jeho mírně upravené znění:

 -----------------------------------------

Blíží se konec března a jako každý rok se více než jindy do popředí ekonomických zpráv a komentářů dostávají srovnání míry zdanění v různých zemích (níže uvedený graf ukazuje růst daňového břemene v USA za posledních 110 let). Je zlé, že český stát patří k těm, které ze svých občanů vysávají nejvíce, i když ne tolik jako například některé jiné evropské státy. Ještě horší je však fakt, že zdanění jako takové se chápe jako něco normálního. Média jsou plná návodů, jak správně spočítat a platit daně, ale o tom, že daně jsou zásadním a obrovským zlem, se nikde (snad kromě několika specializovaných internetových serverů) nedočteme. Morální perverze naší doby vyprodukovala lidi dokonce s takovým názorem, že daňový únik by měl být druhým nejhorším trestným činem po vraždě.

Ani ti, kdo vysokou míru zdanění kritizují, se nezmůžou na víc než jen na jalový kolektivistický argument, že vysoké daně „brzdí hospodářský růst“ a podrývají „prosperitu“ či „konkurenceschopnost ekonomiky.“ To je stejně absurdní jako kritizovat vraždění lidí s argumentem, že se tím ohrožuje žádoucí populační vývoj národa.

Nejde přece o ekonomiku, ani národ, ani společnost, protože ty nejsou cílem, jsou to jen pojmy sloužící k označení reálných živých bytostí. Jednotliví lidé mají právo na život a tudíž i na oprávněně nabytý majetek, který jim nikdo nesmí proti jejich vůli vzít.

Zdanění je morálně zavrženíhodné, je zlem, protože je uchvácením majetku, v konečném důsledku je pošlapáním práva na život. Zdanění je krádež, byť legalizovaná. Je morálně ještě horším aktem než krádež, protože proti státem legalizované krádeži se nemůžeme legálně bránit.

Neříkejte, že jsem naivní, že bez daní se stát neobejde, že není jiná cesta jak financovat jeho činnost, protože dobrovolné financování by nefungovalo. Zaprvé, potřebné příjmy racionálního státu by byly pouhým zlomkem objemu, z něhož se dnes živí obludné státní mašinérie. Místo nekonečné řady dnešních absurdních a nemravných výdajů by se výdaje racionálního státu omezily jen na ochranu práv, tedy v podstatě na justici, bezpečnost a obranu. Za druhé, není pravda, že dobrovolné financování nefunguje. Zkušenost jasně potvrzuje, že lidé jsou ochotni financovat dobrovolně řadu aktivit, z nichž mají kromě nich užitek a prospěch i ostatní (charita, řada různých nadací, firemní sponzorství, apod.). Zatřetí, dobrovolnými metodami financování státu se kromě několika think-tanků pravděpodobně nikdo systematicky nezabývá, protože financování prostřednictvím daní celkem nikdo nezpochybňuje a není tedy důvod, aby se hledání jiných metod někdo příliš vážně věnoval. Není pochyb o tom, že metody dobrovolného financování by byly nalezeny, stejně tak jako byly objeveny moderní zdroje energie nebo technologie, o jejichž použití před pár staletími nikdo netušil.

Daleko nejdůležitější je však jiný argument. Představte si, že přistihnete zloděje, jak vám vykrádá byt. On se ale bude divit, že mu vůbec bráníte pokračovat v loupení, a bude se hájit tím, že si přece neumí peníze poctivě vydělat a že ani nehodlá zkusit jiný způsob, jak si zajistit živobytí. Vy uznáte, že má pravdu, budete s ním souhlasit a ochotně mu vyjdete vstříc. Zdá se vám to fantastické? A proč se vám nezdá neuvěřitelné, když se stejným způsobem jako onen zloděj chová stát? Cožpak se krádež (ať soukromá či státní) stává morálně ospravedlnitelnou a přípustnou v okamžiku, když zloděj řekne, že jinak přežít neumí a o jiné metodě získání peněz nepřemýšlel? K tomu, abychom odmítli a odsoudili zdanění, nemusíme znát teď hned dokonale fungující alternativní metody financování státu, stejně tak jako odsouzení zloděje v našem bytě nepodmiňujeme tím, zda si umí nebo neumí opatřit živobytí jinak.

 Odmítat zdanění jsme však morálně oprávněni jen tehdy, pokud si uvědomujeme význam a morální kořeny pojmu právo, který v tomto případě znamená právo na majetek. Kdo toleruje či dokonce vyzdvihuje morálku sebezapření a obětování se ostatním, nemá žádné morální oprávnění odmítat daně ani kritizovat jejich míru. Proto také naší morálně zničené civilizaci bude trvat hodně dlouho, než si uvědomí a uzná pravý důvod, proč daně snižovat, proč hledat jiné metody financování státu a zdanění nakonec odstranit.