New York – visuté zahrady Semiramidiny

Než se odeberu na (ne)zaslouženou dovolenou vyexpeduji zde ještě jeden (dosud zasutý) newyorský fotoblog. Minule jsem psal o tom, jak se jezdí po New Yorku na kole, dnes popíši na jednom příkladu, jak se v tomto městě starají o veřejný prostor a jako do něj chytře investují.

Ve městě, které bylo v 70. a 80. letech rájem kriminality a špíny a pro mnohé bylo dokonce symbolem úpadku či dekadence (samozřejmě, že to mělo své kouzlo) se tehdy o veřejném prostoru moc nemluvilo. Dnes je to ve společnosti jeden z nejčastěji skloňovaných výrazů.

Za poslední dekádu vznikla na Manhattanu celá řada nových parků, ve kterých je čisto jako ve Švýcarsku a které hlídají speciální zelení policisté (park rangers), kteří se přesunují na kolech, elektrických vozících nebo pěšky.

Úplnou novinkou a perlou architektonického a zahradního designu je High Line Elevated Park (já mu říkám visuté zahrady Semiramidiny), ze kterého pocházejí tyto fotky. Park začíná v Greenwich Village a pokračuje skze takzvaný Meet Packing District (čtvrť většinou bývalých jatek, řeznictví a chladíren, kde jsou dnes drahé restaurace, kavárny a taneční kluby) až do Chelsea. Nejlepší vstup do něj se nachází na západním konci 14. ulice.

Jádrem parku je bývalá železniční vlečka či dlouhatánský viadukt nacházející se zhruba v úrovni druhého patra domů. Trať byla dříve využívána pro dopravu nákladů z velkých lodí v přístavu na řece Hudson, do jednotlivých skladišť v Chelsea a jinde na východě Manhattanu.

Nyní je z parku cosi jako botanická zahrada kombinující květenu se sklem, surovým betonem a starým železem. Na kole se zde o všem jezdit nesmí a dokonce zde kolo nesmíte ani vodit. Zelený policista je velmi přísný, jak jsem mohl pocítit na vlastní kůži. Pokutu jsem sice neplatil (hrál jsem přiblblého cizince), leč s kolem jsem rychle mazal na chodník, co mi síly stačily a zamknul jsem ho k lešení. Naštěstí ho nikdo neukradl.
Vyvýšený park poskytuje nádherné výhledy do města, na bývalá jatka, na Hudson i novou architekturu. Kdo se o tom všem chce dočíst víc, zde je třeba link na Wikipedii.

Tenhle hotel (nahoře) je sice nový, ale velmi mi připomíná pražský Parkhotel v Holešovicích.

Dobře jsou z visutého parku vidět i tyhle dvě nové stavby. Ta plachetnice s mléčnými okny je od Franka Gehryho (moc mne pravda neuchvátila), hned za ní je vidět stavba od Jeana Nouvella, která má paradoxně „rozházená okna“ podobně jako Gehryho Tančící dům v Praze.
Hned jsem samozřejmě přemýšlel, kde by mohlo něco takového vzniknout v Praze a napadlo mne toho spoustu, protože nevyužívaného železničního prostoru máme skutečně nadbytek. Ještě by to chtělo osvícenou radnici.