VýVary3 aneb Martin Pecina, hovězí kýta a Marešovo děvče

Festival se doopravdy rozjel. I díky prodlouženému víkendu to z balkónu patnáctého patra hotelu Thermal, kde autorka těchto řádků pracuje nejčastěji, vypadá, že se do Varů v tyto tropické dny přestěhovala snad půlka republiky. Stále větší zájem publika je znát nejen před pokladnami, které ani po rozšíření prodejní kapacity odolávají náporu zájmu jen ztěží - uchvátit vstupenku na vybraný film v den, kdy se promítá, je zhola nemožné: například snímek Single Man, debut Toma Forda s Colinem Firthem v hlavní roli homosexuálního profesora, který se v šedesátých letech vyrovnává se smrtí svého přítele, se v Puppu promítá teprve dnes večer, představení však bylo vyprodáno už včera v poledne.

Nedýchatelno však ve Varech není jen kvůli horku - na zahajovacím večírku v Grandhotelu Pupp (i v třicetistupňových vedrech tradičně přísném v dodržování předepsaného black tie) byla v pátek doslova hlava na hlavě. Pozvaných tisíc lidí mělo dvě hlavní (a vzhledem k příležitosti poměrně překvapivá) témata k hovoru: šedesátikilogramovou hovězí kýtu, o níž se coby o hlavní atrakci tradičního večírku psalo dlouho dopředu (a na kterou se stála předlouhá fronta, v níž vedle filmových a hudebních celebrit nechyběl například ani ministr vnitra v demisi Martin Pecina), a dále velmi vysokou, (a rovněž maximálně šedesátikilovou) novou přítelkyni Leoše Mareše, kterážto, oblečená ve zlatých šatech značky Versace, poskytla na červeném koberci šťavnaté sousto nejen přítomným bulvárním novinářům.

Člověk se na tu celebritní změť dívá poněkud s pobavením - je to nicméně nevídaně inspirativní: druholigové modelky doprovázející přítomné podnikatele se tváří, že kdyby chtěly, natočily by desetkrát lepší filmy, než zdejší filmaři, zatímco filmaři se tváří, že by radši než ve snobském Puppu pařili ve stanu Kapitána Morgana (o silvestrovské atmosféře neoficiální zahajovací "party" před hotelem Thermal ostatně čtěte v blogu kolegy Honzy Dědka zde) a úplně na všechno se stojí kilometrové fronty, ne nepodobné těm před pokladnami kin. Člověka při tom všem napadá jeden jemný sarkasmus za druhým. A také přesvědčení, že napřesrok už si tuhle puppovskou parádu vážně nechá ujít. A těší se na klid a ticho kina. Pokud máte rádi nostalgii, zajděte určitě na Felliniho. Nebo na Viscontiho (jeho Gepard se ve Varech promítá v digitálně restaurované podobě). Anebo si u Thermalu dejte plzeň v kelímku.