Podruhé z Varů: Jak se ředitelka Zaoralová a pěvkyně Červená setkaly poprvé (až před programem)

Máme ve Festivalovém deníku jednu rubriku. Jmenuje se Na co pudem. Každý den dva z význačných hostů jmenují název filmu, na němž se hodlají v klimatizovaném sále ukrýt před spalujícím vedrem.

V dnešním čísle se ze svých kinematografických vášní zpovídají hudební skladatel Aleš Březina, prezident Nadace Bohuslava Martinů a autor hudby k několika Hřebejkovým filmům. A Soňa Červená, operní pěvkyně světového rozsahu a dosahu, která spolupracovala s Lou Reedem i Tomem Waitsem, jinak taky dcera Jiřího Červeného, zakladatele kabaretu Červené sedma. Zkrátka a dobře obrovská legenda, vždy šarmantní, vtipná a okouzlující. A tu spoustu energie by jí mohl zavidět kdejaký pětatřicátník; vím o tom své - před třemi lety jsem se pokoušel být jejím tanečním partnerem, když se rozhodla osvojit si základní kroky tanga.

Zrovna jsme vycházeli ze dveří programového oddělení, když jsme se střetli s jeho ředitelkou Evou Zaoralovou. Soňa Červená se představila jako první. „Ale vždyť já vás přece znám celý život! Už jako malá jsem vás poslouchala, moje oblíbená písnička byla Jak pak je dnes u nás doma.“ Soňa se trochu začervenala: „Ale jděte... Vždyť to je z muzikálu Divotvorný hrnec, který jsem v úpravě Voskovce a Wericha premiérově zpívala ve svých třiadvaceti letech už v břenu 1948. A to vy jste ještě ani nebyla na světě.“ Paní doktorka pohodila blonďatou hlavou. „Budete povídat! To mi bylo šestnáct! A tuhle poslední hru Osvobozeného divadla jsem viděla několikrát! A co že vy nejezdíte na festival do Varů?“ kontrovala.

„Mě až dosud nikdy nikdo nepozval,“ odtušila Soňa Červená, která na letošním karlovarském festivalu představila film Zítra se bude... Záznam moderní opery se Soňou Červenou v roli Milady Horákové a s hudbou Aleše Březiny natočil Jan Hřebejk, který tuto dámu už v roce 2003 obsadil do malé role ve svém snímku Pupendo. „Ale to bude nejspíš tím, že když jsem natočila svůj poslední větší film, což bylo v roce 1952, tak vy jste ještě na karlovarském festivalu nepracovala,“ odpověděla tak trochu sama sobě Soňa Červená.

„To je možné,“ připustila doktorka Zaoralová, a dodala: „Mně jste se hodně líbila ve filmu Poslední mohykán, kde jste hrála dceru Jaroslavu Marvanovi.“ Paní Soňa se usmála: „Jenomže to ještě tenhle festival skoro neexistoval.“