Třetí den v Karlových Varech aneb Ztracen v Maďarsku s Micheline Presle

Na pětačtyřicátý karlovarský festival včera dorazila francouzská herečka Micheline Presle. Kdyby jen trochu chtěla, mohla přijet už na první ročník, konaný v tomto lázeňském městečku v roce 1946; tou dobou už na svém kontě měla třináct filmů! Před kamerou se pohybuje neuvěřitelných třiasedmdesát let a její filmografie čítá přes sto sedmdesát snímků.

Tím posledním je film Hitler v Hollywoodu, který Micheline Presle přivezla do Varů. Jde o fiktivní dokument o životě této francouzské herečky, kde divák často neví, co je skutečnost a co bujná fantazie tvůrců. Mimochodem průvodkyní v tomto filmu je Maria de Medeiros, jinak taky Fabienne ze snímku Pulp Fiction. To je ta černovláska, která zapomene zabalit památeční hodinky Butchova otce, což Bruce Willise inspiruje ke krásné větě: "Fuck! Motherfucking shit! Do you fucking know how fucking stupid you are? Shit! Fuck!" Ale ta do Varů přijede až pozítří.

Sešli jsme se kvůli rozhovoru s Micheline Presle pro Festivalový deník na zahrádce cukrárny Grandhotelu Pupp. Zatímco jsem čekal, až herečku vyzpovídá Marek Eben, vyprávěl mi Tono Stano, jak se Jude Lawovi snažil nasadit na hlavu kvůli zajímavé fotografii baletní sukýnku jedovatě zelené barvy. Chtěl ho vykreslit jako zvláštního boha, ale hollywoodská hvězda se strašně rozesmála: "Já že bych si měl dát na hlavu něco takovýho?! Opravdu já?" A popadaje se za břicho odkráčel chodbou hotelu do svého pokoje...

Oproti tomu Micheline Presle se příliš nesměje, ráda ovšem vtipkuje. Alespoň jsem si dlouhou dobu myslel, že je to jen legrace. "Můžeme hovořit francouzsky nebo anglicky, ale třeba takovou maďarštinu neovládám," přivítala mě dáma, které bych její věk nikdy nehádal; byl bych ochotný přistoupit maximálně na pětašedesát. Společensky jsem se pousmál. Maďarsky taky neumím, tak snad tu angličtinu. Začala sama: "Mnohokrát už jsem slyšela, že jsou v Maďarsku krásné holky, ale teď teprve vím, že je to pravda." Pokrčil jsem rameny, k této informaci jsem nebyl schopen dodat žádný relevantní komentář. Nakonec jsem se vzmohl jen na konstatování, že ani v Čechách nejsou zrovna ošklivé. "To nedokážu posoudit," odpověděla šarmantní herečka.

Úplně jsem jí rozuměl, přijela teprve včera večer. Těžko se přes všechny ty oficiality mohla podrobněji seznámit s tuzemským něžným pohlavím. Souhlasně jsem přikývnul a položil první otázku ohledně filmu Hitler v Hollywoodu. Po zhruba půl hodně jsem poděkoval za interview a požádal o autogram. Napsala ho i s věnováním: Honzovi s maďarskou přátelskou vzpomínkou, Micheline Presle.