Evropa ukázala, kde se hraje nejlepší fotbal

Během mistrovství světa mi rodina vysedávání u televize toleruje, takže jsem ho mohl sledovat od samého začátku. V základních skupinách jsem se díval na všechny zápasy, abych si udělal představu o tom, co stojí za to a pak jsem si už vybíral. Mám výhodu v tom, že jsem penzista, a že když se ustoupí v něčem jiném, tak pak může člověk žádat víc. A fotbal je pro mě všechno, takže jsem chtěl vidět co nejvíc.

Šampionát mi od začátku nepřišel jako nejlepší propagace fotbalu, protože některé zápasy byly docela nudné a nepřinesly nic nového. Snaha tam sice vidět byla, ale to bylo taky všechno.

Moc fotbalových věcí se tam neobjevovalo. Až teprve teď v posledních několika zápasech se diváci mohli přesvědčit, že když se to umí a dá se do toho všechno, tak je fotbal krásná hra. Velkým zklamáním pro mě bylo celkové vystoupení Francie. A to jak na hřišti, tak mimo něj. Člověk se v novinách nedozví všechno, ale každopádně tam muselo být něco, co do národního mužstva nepatří a obzvlášť ne na mistrovství světa.

Jižní Amerika s Evropou ukázaly, že jsou přeci jenom ve vývoji fotbalu nejdál, i když některé africké týmy prokázaly vzrůstající úroveň. Evropané dokázali svoji sílu hlavně vyřazením Argentiny a Brazílie, které považuji za jedny z nejlepších na světě. Velmi mě překvapilo brzké vyřazení Anglie a Itálie a naopak některé týmy druhé kategorie se dokázaly poprat o dobré výsledky.

Z hráčů mě nejvíce zklamali Lionel Messi a Cristiano Ronaldo, kteří se nedokázali nijak prosadit a prodat tak svoji kvalitu, kterou předvádí v klubech. Naopak se mi líbil nizozemský záložník Wesley Sneijder.

Teď fandím Holandsku, to je pro mě spolu s Německem momentálně nejsilnější mužstvo v Evropě. Evropa prostě ukázala, kdo patří do nejužší špičky.

Josef Masopust
držitel Zlatého míče 1962