Jezdí do Varů tak málo hvězd? Novináři jich mají vždy nedostatek

Častá otázka. Řeší se to každý rok, v tisku i mezi diváky. Ať už na karlovarský festival přijede jediná skutečná hollywoodská hvězda (jako letos v případě Juda Lawa), nebo jich po červeném koberci před hotelem Thermal pochodují zástupy - vždycky jich je pro někoho málo. Většině festivalových návštěvníků je to lhostejné, do Varů jezdí především na filmy a fotka slavného herce v mobilu je jen příjemným suvenýrem. Ale novináři si stěžují, že není o kom psát.... To lze chápat, protože psát pro celorepublikové čtenáře o neodolatelném kouzlu thaj-wanského snímku je poněkud nevděčná práce. A taky sponzoři si potrpí na lesk hvězd na svých večírcích... Dává to všechno smysl.

Aby se mohl festival konat, musí do něj někdo vložit peníze. Aby do něj někdo vložil peníze, musí se o něm mluvit. Aby se o něm mluvilo, musí přitahovat všeobecnou pozornost. A toho se nejlépe dosáhne pomocí hollywoodského třpytu. Jenomže jak takovou zahraniční celebritu do lázeňského města v západních Čechách přilákat? Tím spíš, když organizátoři karlovarského festivalu svým hostům za jejich účast nevyplácí žádný honorář, na rozdíl třeba od Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě; pochopitelně jim je hrazena cesta, ubytování a je jim dopřán veškerý komfort, ale to je snad samozřejmé.

Každý rok se na karlovarském festivalu řeší, proč nepřijelo víc hvězd, letos obzvlášť intenzivně. Po pravdě řečeno, já se naopak divím všem hvězdám, které se každý rok do Karlových Varů vydají. To není nic proti festivalu, který mám osobně rád; to bych na něm letos nebyl již potřinácté. Ale dovedu si představit, jak bych asi reagoval, kdybych točil dva, tři filmy ročně, což řada z pravidelně oslovovaných amerických hereckých hvězd činí, měl několik týdnů volna a na ty dostal pozvání do Karlových Varů.

Jistě, mohl bych si s sebou vzít manželku nebo kamaráda, letěl bych první třídou, na letišti by na mě čekala limuzína, ve Varech luxusní hotel Pupp, ale taky tisíce fanoušků a desítky novinářů. Mohl bych popíjet v Becher‘s Baru s Jiřím Bartoškou a Markem Ebenem, s Jiřím Macháčkem oslavit jeho narozeniny, které tradičně připadají na dobu festivalu, třeba tak jako letos již zmiňovaný Jude Law.

Lákavá představa - táhnout se přes půlku světa do země, o které vím jen to, že je někde na mapě, účastnit se večírků, kde nikoho neznám, být středem pozornosti a odpovídat na stále stejné otázky novinářů. Sice bych plnil stránky novin, má popularita hollywoodského herce by v Česku výrazně vzrostla, ale nejsem si jist, o kolik by tím stoupnul můj kredit u amerických producentů...

Vlastně nenecházím žádný rozumový důvod pro návštěvy hollywoodské superstar na karlovarském festivalu. Napadají mě jen ty emotivní: specifická atmosféra, filmové publikum a krásy lázeňského města; v Cannes by těžko Jude Law zpíval do rána karaoke ve veřejně přístupném baru, John Malkovich chodil bos po kolonádě a Woody Harrelson meditoval na trávníků v parku. Takže nejspíš se jim tady opravdu líbí.

Jako novinář bych se samozřejmě rád mluvil třeba s Time Burtonem, Johnnym Deppem nebo Helenou Bonham Carter, ale nestěžuji si, že si dosud nenašli čas na návštěvu karlovarského festivalu. Na jejich místě bych nejspíš taky trávil dovolenou na svém ranči, odlehlém od veškerého mediálního světa. Můj velký obdiv proto má každý velký herec, který dobrovolně dá před soukromím přednost festivalu ve Varech. Klobouk dolů před Robertem Redfordem, Michaelem Douglasem, Dannym DeVitem, Robertem De Nirem, Renée Zellweger, Sharon Stone, Antoniem Banderasem, Woodym Harrelsonem a celou řadou dalších jmen. Kdyby se všechna vypsala, stačila by na chodník slávy vedoucí od Thermalu až Puppu. A to už je nějaká štreka!