Vystoupí i Martin Chodúr

O tom, kdy se generální ředitel ArcelorMittal cítí jako Matka Tereza a o tom, jak vstřícný je Martin Chodúr k charitě, píše v dnešním deníčku ostravská vítězka programu Rok jinak Nadace Vodafone Jana Švardalová.

Je středa, 30. 6. 2010, 16:26 hod., a já mám na dnešek ještě pár úkolů. Dát na papír konkrétní návrh na benefiční koncert, na kterém nám přislíbil účast bez nároku na honorář Martin Chodúr, nebo dopilovat rozpočet na vybavení kavárny tak, ať nám ve finálním projektu na rekonstrukci (a nakonec i v peněžence) něco nechybí. Nedá mi to ale a nejdříve ze všeho se s vámi musím podělit o dnešní úžasný zážitek.

V budově Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, kde mimochodem Martin Chodúr studoval (náhody zřejmě opravdu neexistují), dnes proběhlo slavnostní předání finančních darů společnosti ArcelorMittal, jehož se zúčastnil i generální ředitel Augustine Kochuparampil. Byli jsme mezi třiceti vybranými projekty a měli tak tu čest si rovněž osobně převzít šek. Celá akce začala vystoupením jednoho ze současných studentů ve hře na varhany. Nevěřila bych, jak rychlé, hravé a osvěžující mohou být skladby na tento impozantní nástroj. Každopádně ale dodal tento úvod celé akci na zasloužené vážnosti. Následoval proslov generálního ředitele, který mimo jiné citoval Matku Terezu, když prohlásil, že právě v tomto okamžiku cítí „the joy of giving“ (radost z dávání). Poté jsme převzali šeky a vybrané organizace (včetně nás) své projekty představily zhruba stovce přítomných.

V tu chvíli jsem si připadala jako v předchozím zaměstnání, kde veřejná vystoupení byla docela častá, a ze zkušenosti vím, že je potřeba připravit si úvod, závěr a osnovu v bodech, co bude mezi tím. Tahle „retro“ chvilka byla ale opravdu krátká a vzápětí mě z ní vytrhnul závěrečný vstup personálního ředitele, jenž nám všem přítomným poděkoval za to, že pomáháme potřebným. Na chodbě mě ještě zastavil muž na vozíčku z Havířova, kterého náš projekt zaujal. Říkal, že se už moc těší na říjen, až si k nám bude moci přijet na kafe. Slečnu z oddělení Firemní odpovědnosti, která znala program Rok jinak i mě, zase zajímalo, co mi posledních pár měsíců přineslo. Za nějakou dobu totiž mění Ostravu za Madrid a také si prožije „rok jinak“.

Takové okamžiky znamenají vytržení z každodenní rutiny, zastavení a povznesení se výš k našim bohulibým cílům. Jsem za ně vděčná!