Prezidentské volby v Polsku a jejich důsledky

Souboj o prezidentský palác měl zvláštní průběh. V prvních dnech po pádu vládního letadla neměl nikdo chuť pouštět se do kampaně jako takové. Na palubě zahynul nejen prezident, který měl během několika týdnů prohlásit, že se pokusí v podzimních volbách svůj mandát obhájit, ale také kandidát Svazu demokratické levice Jerzy Śmajdzinski a několik politiků Občanské platformy. Krátce po národním smutku ochromila Polsko povodeň, se kterou se náš severní soused bude vyrovnávat ještě několik měsíců. I přesto volební štáby obou hlavních kandidátů stihly mnohé. Například soud, který Kaczyńskému přikázal omluvit se za lživé obviňování Komorovského z plánování privatizací nemocnic. Nebo strašení návratem IV. Republiky ze strany Platformy, které připomínalo projekt bratrů Kaczyńských mající za cíl očištění Polska od „zlodějů a postkomunistů“, jež však utkvěl v paměti spíše spojením s extrémisty Romana Giertycha a Andrzeje Leppera, odposlechy a radikálními lustracemi. Neposlední řadě se kampaň vyznačovala honem na voliče a politiky levice, kteří měli ve druhém kole rozhodnout o vítězi.

Už první kolo voleb přineslo zajímavé výsledky. Komorowski sice zvítězil (41,5 %), ale Kaczyński mu dýchal s 36,5 % hlasů na záda. Povzbuzujícího výsledku dosáhla levice, která se v některých volebních průzkumech posledních měsíců pohybovala okolo pětiprocentní hranice vstupu do Sejmu. Její kandidát a předseda Grzegorz Napieralski získal 13,5 % hlasů. Pro stranu, ve které se dlouho zdálo, že po zesnulém Śmajdzinskim nikdo nechce kandidovat a jít tak do jasné prohry v prvním kole, je to příjemné překvapení a potvrzení toho, že ani liberální rétorika Platformy a ani keynesiánská a odborům nakloněná hospodářská politika Práva a spravedlnost nedokážou přesvědčit všechen levicový elektorát.

Ve volbách propadl i šéf Polské lidové strany Waldemar Pawłak, juniorní koaliční partner Platformy (1,75 %). Je ale nezbytné dodat, že lidovci se prakticky nezapojili do kampaně a v minulosti se na prezidentské volby nikdy nekoncentrovali.  Pro lidovce budou klíčové až volby do místních a krajských zastupitelstev, které proběhnou na podzim. V nich – podobně jako v Česku – pravidelně přesvědčují své stabilní voliče. Pokud svoji klesající oblibu neodvrátí, bude Polsko spět k tripartijnímu stranickému systému, ve kterém zájmy polského venkova bude zastupovat Právo a spravedlnost.

Po těsném vítězství Komorowského ve druhém kole voleb (53 %), může Platforma slavit a PiS být spokojený. Jarosław Kaczyński byl před smolenskou tragédií jedním z nejméně oblíbených politiků, a přesto jej volilo 8 milionů Poláků, z toho přes 60 % voličů z venkova. Těžko mohl získat více, třebaže se po prvním kole voleb klonil vlevo, jak jen mohl. Přestal levici označovat jako postkomunisty, a vyjádřil obdiv Edwardu Gierkowi, šéfovi komunistického Polska sedmdesátých let. Nestačilo to, 76 % voličů hlasujících v prvním kole pro levici podpořilo ve volebním finále Komorowského.

Před Platformou se otevírá široká škála možností. Byl to právě prezident Lech Kaczyński, který blokoval její politické snažení. Kaczyńský odmítal navrhované hospodářské, zdravotní a sociální reformy, přičemž po prezidentském vetu je v Polsku třeba najít v Sejmu třípětinovou většinu na jeho přehlasování, kterou vládní koalice nedisponovala. Po obsazení funkce prezidenta svým spolupracovníkem má premiér Tusk otevřenou dráhu k  reformám, které se od Platformy očekávají. Musí teď dokázat, že neustálé obviňování Lecha Kaczyńského z blokování reforem nebylo jen výmluvou. Platformě se pravděpodobně do reforem příliš chtít nebude – do parlamentních voleb zbývá necelý rok a půl, což je doba, ve které lze reformy zavést, ale například změny ve zdravotnictví si v prvních měsících těžko nachází oblibu u občanů.

Přáním Platformy a jedním ze scénářů prezidentských voleb bylo, že Komorowski rozhodně vyhraje hned v prvním kole. Na vlně úspěchu by pak Platforma ústavně čistým způsobem prosadila předčasné parlamentní volby společně s podzimními volbami do zastupitelstev, ve kterých by se po dalším triumfálním vítězství zbavila koaličních lidovců. Následně by měl Tusk klidné čtyři roky a prezidenta-spojence na hladké zavedení reforem a vytěžení z nich politického kapitálu na další měření sil.

Vítězství kandidáta Platformy ale nebylo zdaleka tak jednoznačné a Platforma nebude chtít jít do rizika předčasných voleb. Polsko tak pravděpodobně bude muset překousnout volby v době mandátu předsednictví v Radě EU, čemuž se vláda při neblahé paměti českých kotrmelců chtěla vyhnout. Na druhou stranu volby spadají až na začátek listopadu a nebude-li prezident spěchat, může kabinet v souladu s ústavou dovládnout do prosincové Evropské rady, kterou se prakticky zakončuje předsednický půlrok. 

Bronisław Komorowski bude spíše ceremoniálním než politickým prezidentem. Nejen proto, že nebude mít důvody k politickým i nepolitickým svárům s vládou, které měl jeho předchůdce hádající se mimo jiné i o účast na důležitých mezinárodních setkáních či o vládní letadlo. Právě Občanská platforma totiž v Polsku podporuje zavedení kancléřského modelu vládnutí, který je vzdálený současnému ústavnímu pořádku i polské tradici silné hlavy státu. V nejbližší době pravděpodobně nedojde k ústavním změnám, neboť Platforma nedisponuje ústavní většinou, nicméně vliv na Komorowského mandát tyto pohledy mít budou.

Komorowski se ale také může pokusit posílit svoji pozici v rámci Platformy. Podporu své strany bude velmi potřebovat, bude-li chtít dostát slibům z prezidentské kampaně. A nasliboval toho hodně: přidat na platech učitelům, nezvyšovat věk odchodu do důchodu, větší slevy pro studenty, odchod polských vojsk z Afghánistánu do roku 2012, platbu umělého oplodnění z pojištění, stavbu silnic a dálnic nebo minimálně pětatřicetiprocentní zastoupení žen v parlamentu. Tento dlouhý a drahý seznam musí realizovat především vláda. Nebude-li k tomu ochotná, Komorowski se může začít s Tuskem dohadovat a pokusit se jej odstavit na vedlejší kolej.

Vít Dostál

Autor je analytikem AMO