O slepnoucích výkladních skříních Řecka

"Velmi se omlouvám, ale raději bych nic neříkal. Prosím, klidně napište o tom, co vidíte, ale budu vám vděčný, když se mě nebudete na nic ptát," říká padesátiletý muž, který stojí naproti mně v obchodě s koženou galanterií na ulici Kolokotroni v centru Atén. Než stihnu cokoliv říct, pokračuje: "Pochopte, prosím vás, v jak obtížné situaci jsme." Nemám v úmyslu naléhat, takže mu popřeji hodně štěstí a vyjdu ven na ulici. Vím toho dost, tak proč z něj tahat detaily.

Už šestnáct let prodává se svým bratrem kožené tašky, opasky a obuv, které vyrábějí v jedné z mnoha malých továren, jež jsou po desetiletí skutečnou páteří řecké ekonomiky. Teď ale obchod zavírají a plánují ponechat si pouze výrobu pánských opasků.

Mohli byste si myslet, že jsou výjimkou - konec konců krize přece zatím netrvá dlouho. A přece: podle Řecké konfederace řemeslníků a obchodníků zavřelo od začátku roku 16 tisíc obchodů, čímž se bez práce ocitlo 38 tisíc lidí. Za důkaz poslouží i krátká procházka rušným centrem Atén. Nečekala bych, jak smutný bude pohled na prázdné výkladní skříně. Ale je jich tolik a rychle se množí, s velkými žlutými cedulemi "K pronájmu" - které se většinou míjejí účinkem.

Ale co čekáme, když ceny nájmů během minulých let prudce rostly? Kdo si může dovolit platit 5000 eur (asi 127 000 korun) měsíčně za 80 metrů čtverečních, neřku-li 6500 eur (165 500 korun) za 35 metrů v nóbl čtvrti Kolonaki? Takže pokud ceny nepůjdou rychle dolů, mohou zajít na úbytě. Malá sebereflexe by neškodila. Nebo ano? Vypadá to, že nájmy skutečně klesají, ale extrémně pomalu. A jak plyne čas, opuštěné výkladní skříně se pokrývají graffiti, které je mění v jakýsi druh umělecké výpovědi o časech recese. Hádám, že je to lepší než nic.

Jak tak procházím obchody ve snaze dodat živou tvář statistikám, zaráží mě velký počet lidí, kteří nechtějí mluvit na záznam. Co s tím mají všichni za problém? Nakonec se ptám asi šedesátileté ženy, která prodává hodinky. "Myslím, že lidé se bojí vyslovit své obavy, aby se nestaly skutečností. Jiní se zase cítí zahanbeni svým neúspěchem," nabízí vysvětlení.

Jediný, kdo na záznam promluví, je Pelagia Kontozoglouová, majitelka malé kavárny v centru nákupní čtvrti. Vinu podle ní nesou senzacechtiví reportéři. "Způsob, jakým popisují protesty, to zveličování a šílenství, které šíří, lidi odstrašuje," domnívá se a dodává: "A pak je tu také olympiáda z roku 2004. Před jejím zahájením se objevilo neuvěřitelné množství obchodů. I bez krize byla většina z nich dříve či později odsouzena k záhubě."

Není tedy divu, že sezona výprodejů začíná letos brzy. Ani týdny předem ohlášené velké slevy v obchodech ale zákazníky zatím nepřilákaly. Pokud svůj postoj nezmění, mnoho obchodníků čeká vskutku tuhá zima. Bez dostatku peněz v oběhu, se stále větším počtem neproplacených účtů a s bankami, které nechtějí poskytovat půjčky, se drobní podnikatelé dostávají do zoufalé situace.

Text vyšel také v HN